po hříchu ďáblovu všickni jiní ďáblové, jenž sú s ním upadli, proti Hospodinu zatvrzeni sú tak, že svého hřícha užívati nechtí. Ale člověk skrze ďábla, návodem jeho, padl a z hlíny křehký stvořen, oleje milosrdenství prosil. Protož Pán náš Ježíš Kristus nás uzdravil, ale ne macechu, totiž ďábla. Macecha, totiž ďábel, jenž z lidské říše vyhání syna, totižto Syna Jezukrista – nebo přítomnost boží v srdcích našich jest příčina smrti ďáblovy – protož usiluje, jakž najvíc móž, od nás jej vyhnati. Protož snažme se, ač by skrze který hřích byl vyhnán od nás, aby skrze skutky milosrdné odvolán byl k uzdravení nás od každého hříchu i nemoci duše. Skrze nějž bychom obdrželi sobě věčný život.
Adonias bohatý velmi kraloval, jenž turnaj i kolbu velmě milováše. Protož jeden turnaj kázal provolati, a ktož by koli v tom turnej statečný se ukázal, odplatu hodnú od císaře obdržal by. Protož mnozí k tomu turnaj přijeli. Ale císař zřídil, aby rytíři rozděleni byli, tak že s jedné strany statečnější zřídil a z druhé strany nestatečnější. A ti, jenž prvé zřízeni byli, všickni své štíty na jednom místě otdaném všecky postavili pořád. A když se to stalo, císař přikázal, že ktož by s jedné strany štítu číhož koli svým dotekl se, ihned ten, jehož bieše štítu dotčeno, v turnaj vstúpiti měl a jedna panna k tomu vyvolená v uodění jeho obléci jměla. A s tím aby hrál proti tomu, jenž se jeho štíta dotekl bíše. A přemohl li by jej v té hře, ten den v královú korunu měl korunován býti a podlé králova boka za stolem posazen býti.
Rytíř některaký, uslyšav to snažně a všecky štíty opatřil, jednoho štítu, proti němuž chtěl hráti, dotekl se. Zvěděv to ten rytíř, jehož štítu dotčeno bíše, ihned se skrze děvečku kázal připraviti, stúpiv a proti němu jal se hráti. V kteréžto hře hlavu jeho sťal, jenž štítu jeho směl se dotknúti. Potom odplatu hodnú od císaře a vypověděnú obdržal.
