jemuž sem povinnější [viece]text doplněný editorem[1]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU nežli světu.“ Protož nečekajmež starostí a slepoty, neb taká obět není vzácnější jest Bohu nežli prvá. A protož snažme se, abychom spěšně svój život opravili, v němž bychom mohli věčného života dojíti.
Jiná
Gorgonius císař kraloval v římském městě, jenž sobě ženu krásnú pojal bíše, kterážto jemu syna porodila. Rostlo dietě a ode všech milováno bylo. Ale když deset let tomu jistému synu dokona se, umřela jest císařová, mátě jeho a počestně pochována jest, jakož na ten řád záleží. Potom s obecnú radú císař jinú ženu pojal, kterážto syna dřevní ženy nemilováše, ale mnohá protivenství jemu činíše. Císař zvěděv to, chtěv se ženě zachovati, syna ven z své říše na učení poslal, kdežto v líkařství se učil a tak v něm prospěl, že učiněn jest najlepší lékař.
Potom císař uslyšev to, že syn jeho v učení velmě prospěl, zradoval se jest velmi. Avšak upadl v těžkú nemoc. Listy poslal po syna svého, aby, jakž najspíš moci bude, přijel a jej od nemoci uléčil. Tehdy syn, když vuoli otcově urozuměl, k otci jel a jej velmě dobře uzdravil. Protož pověst jeho po všem království běžíše, že by misterný lékař byl a mnohým od jich nemoci pomáhal. Potom také císařová, macocha jeho, až na smrt nemocna bieše a mnozí lékaři biechu přivedeni, jenž o její zdraví biechu zúfali. Uslyšav to císař, syna svého prosil, aby ji uzdravil; ale on k jeho prozbě nechtěl přivoliti. Jemuž císař řekl: „Když tak činíš, ven z mého království tě vyženu.“ Odpovědě syn: „Učiníš li to, nespravedlivě se mnú učiníš. Však ty víš, že ven z svého království s jejím návodem byl s’ mě vysadil. Protož odtomnost má nebo nebylost byla jest příčina bolesti macechy mé. A protož nechci jí lékařství dáti. Nebo bych ruku svú na ni vložil a nic neprospěl, mně by porokovali.“ I vece otec: „Týž neduh má, kterýž sem já měl.“ Odpovědě syn: „Otče, kakžkoli jest táž nemoc,
