[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<4r4v5r5v6r6v7r7v8r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Když přiženeš na své dráhy,

tehdy poznáš všě své vrahy.

Přěd kóň učiň to znamenie,

tohoť v núzi lepšieho nitce nenie.

Tomu znamení kříž dějí,

jemuž sě nynie blázni smějí.

Lučěné jsú Pražanóm dáni,

a pro to budú koni jich tak svázáni,

že nemoci budú sobú hnúti.

Jediné tobě jest sě s smrtí minúti.

Ačť i jest viec slúti zběhem,

na Turščě nestyď sě během.“

O turském boji tuto pravi

Když na Tursko sě vojě snidu,

tu velmi v lítý boj vnidu.

Ot jitra až do večera

sta Vladislav a boj bera.

[sě]text doplněný editorem však Styr k němu i přibra,

kněz Vladislav sě k němu vybra.

Lučanóm tu Styr zle zdě,

Vladislavovi hlavu stě.

Pražené Lučěny tak tepiechu,

až potoci krvaví tečiechu.

Ze všěch ujide jediný Straba

tú radú, již bieše jemu dala baba.

A když uteče z toho bojě,

jakž přijide do svého domu a ssěde s svého ořě,

[uzřě,]text doplněný editorem že jeho žena duši béře,

a což dosiehne, to vše zdéře.

Uzřě u nie oščěpovú ránu,

již pozna u boji ot sebe dánu.

Počě sě velmi diviti.

Vecě: „Tiemto sě chci lépe ujistiti.“

Uzřě, že uší nejmějieše,

an v tobolcě jě jmějieše.

I je sě k hlavě jiej měřiti.

Přiměřiv vecě: „Musím tomu věřiti,

že na mě má žena u boj vyjěla

a ta mě jieti chtěla.

To jest byla pro to zděla,

neb jest mezi Pražany přátely jměla.

I chtěla jim pomáhati

a muži sě chtěla posmievati.“

Když tomu nechceš věřiti,

přída k svatému Jiří, móžeš sě tým ujistiti.

Neb na rajském dvořě móžeš nalézti pisáno,

což o tom jest jim poviedáno.

Pro své dobré činy Styr

byl míl Čechóm jako Tateróm výr.

Ješče Styrka vzpomínají,

již „nečiň sě Styrkem“ řiekají.

O smrti knězě žatečského

Neklan v Lučsko sě uváza

a na knězě Vladislavovu čeled vztáza.

Vzvěděv, že ostavil syna mladého,

vztáza na člověka jeho milostivého.

Jeden jemu Durynka ukáza.

Tomu jeho chovati káza

řka: „Rozpomínaj sě na jeho otcě ctného,

jenž tobě činil mnoho dobrého.

Chovaj ctně kniežěte svého

a buď vládař krajě postoloprtského.“

To děťátko krásné velmi bieše

a inhed z mladu kázané nravy jmieše.

Ten Durynk jako liška k lidem sě klanieše

a o svém kniežěti lest kladieše,

kako by mohl jeho zabiti

a v dědinách pánem býti.

V zimě Durynk dietě samo na led vyvede

a k rybám jeho na Oři přivede

řka: „Hlédaj, kněžku, kdeť ryby stojie,

patři, kako ti sě brojie!“

A když na ryby hledieše,

poklek hlavú dolóv ničieše,

slyš, coť ten zlý Durynk sdě:

děťátku bradaticí hlavu stě.

I nese hlavu knězi do Prahy,

míně, by nesl jemu koláč drahý.

I je sě s Němec mluviti

a sám svú vieru chváliti

řka: „Já sem knězi mému věren byl,

a pro to sem jemu vždy míl byl.

A tobě chci věren býti viece.

Ale že sem slyšal jej mluviece:

Kto chce v domu škody zbýti,

nedaj jiskřě uhlem býti.“

Řka to, i vyně z podpažie hlavu,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).