[99]číslo strany tiskuDále patří sem přehlásky v slabikách příponových (přípon kmenotvorných):
v komparativech -ěj- po souhláskách podnebných na př. trpčejší, tišější, z -ajší; –
v subst. -ěj psl. -ajь po souhl. podnebných, na př. obyčěj nč. obyčej slc. obyčaj stsl. obyčaj; obličej stsl. obličaj; kročějě fem. a kročěj masc., z -čajъ, slc. kročaj; stežějě, slc. stežaj, sln. stežaj, pol. ściežaj; –
v subst. -ěl z -al- po souhl. podnebných, na př. stč. píščěl, zvuk pyſſczyelyy Pror. Dan. 3, 7, slc. pištel, vedle stsl. pištalь a č. píščała, píšťała; –
v kmenech -ěn z -anъ po souhl. podnebných, na př. voščěný, voštěný (podle slaměný atp.), proti stsl. voštanъ; –
v km. subst. -ěn-ín, -ěn- z -jan-in-, t. j. v substantivech vzoru zeměnín = zem-jan-in-, mezi nimiž jsou hojná jména místní vzoru skloňovacího Brozěné, Brozany, ze sing. Brozěnín = brod-jan-in-; tu zůstává přípona druhá (-in) v sing. a du. a je tu tedy -a- přípony prvé (-jan-) ve všech pádech přehlášeno v ě, ale plurál je z pravidla bez příp. -in a má tedy přehlášené -(j)ěn- jenom v těch pádech, které mají v koncovce samohlásku úzkou, totiž jen v nom. (vok.) a lok.; skloňované tvary těchto kmenů tedy jsou: sing. nom. zeměnín, gen. akk. zeměnína atd. (v sing. veskrze zeměn ), du. nom. akk. zeměníny atd. (též), plur. nom. vok. zeměné, gen. zeman (ze zeḿanъ), dat. zemanóm, akk. zemany, lok. zeměnech (ze zeḿanьchъ), instr. zemany; na př. sg. zemyenyn Rožmb. 116, zemyenyna t. 64 atd., du. dva zemenyny Pulk. 3ᵇ, plur. všelicí zemyene ŽWittb. 48, 3, všěch pánóv i zeman ODub. 1, proti Luczanom DalC. 19, hubiece sedláky i zemany Baw. 179, na hradczyenech Pulk. 178ᵇ, na prazenech DalC. 17, o meſczenyech Rožmb. 116, s svými zemany Kat. 174; pravidelné rozdíly, jež tu strany -ḿan- a -měn- byly, stírala analogie během času, nastalo kolísání mezi zeman- a zeměn-, a výsledek jest, že čeština nová má tu všude jednostejné zeman-; –
podle zeḿan-zeměnín mívalo přehlásku také stč. křesťan: pl. nom. křestěné, krzeſtyene Pass. 346, lok. křestěnech, o prvních krzeſtyenech Štít. uč. 72ᵃ atd., tu bylo však znění starší krestian, přehlasována dvojhláska ia v ě, je o tom tedy řeč doleji v § 118, 1; –
ve jméně přietel, slc. priateľ, stsl. prьjateľь, a jeho odvozeninách; základem slov těchto je kmen prьja- (viz doleji sloveso přáti stč. přieti, z prьjati), a příponou kmenotvornou další je dílem -teł, dílem -teľ (z *tel-jo-); kmen základní prьja- stahuje se v pŕá-, a v něm zůstává -á-, když následující přípona má tvrdé -ł (-teł), ale přehlasuje se v -ie, když přípona táž má -l netvrdé (buď -teľ z *-tel-jo, buď -tel- s následující úzkou koncovkou pádovou); – přehláska objevuje se dílem ve skloňování, dílem v odvozeninách; a) ve skloňování: v sing. je přípona další veskrze
![[99]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00111.jpg){kind=link}