[100]číslo strany tisku*-tel-jo, proto je ve všech pádech přehlasované přietel, na př. nom. neprzietel ŽWittb. 7, 6, gen. akk. przietele t. 87, 19, dat. neprzyetelowy Vít. 52ᵃ atd.; v du. taktéž, na př. dobrá przietele Hrad. 126ᵃ atd.; v plur. je však přípona -teł, a je proto přehláska jen v těch pádech, které mají v koncovce své samohlásku úzkou, tedy v nom. vok. přietelé a lok. přieteléch, na př. przyetelee moji Pror. 30ᵇ, po neprſietelech našich ŽKlem. 43, 11 atd., kdežto pády ostatní mají po -teł- samohlásku tvrdou a jsou proto bez přehlásky, tedy gen. přáteł(ъ), dat. přátełóm, akk. instr. přáteły, na př. ot neprſatel ŽKlem. 6, 8, neprzatelom mým ŽWittb. 53, 7, aby przately viděl Hrad. 4ᵃ, mezi neprzately mými ŽWittb. 6,8; b) v odvozeninách, jejichž přípona -tel má všude netvrdé l: přietelec, przietelcze Vít. 64ᵃ var.; přietelivý, przieteliwym milováním Kruml. 117ᵇ, přietelkyně, neprzietelkynye Ol. 1. Reg. 1, 6; přietelkynicě, przyetelkynycze krále Uherského Pulk. 86ᵃ; přietelnicě, svú przyetelnyczy Alb. 99ᵇ, neprzietelnycie má Ol. Mich. 7, 10; přietelnička, zda jmáš kterú przietelnyczku Hrad. 105ᵃ; přietelný, przyetelny dar Alb. 12ᵇ; přietelský, przyetelſka walka DalC. 73, z ruky neprſietelſke ŽKlem. 106, 2; přietelstvie, przyetelſtwye Alb. 21ᵃ; přietelstvo, przijetelſtwo Štít. ř. 6ᵇ; – v nč. jest v sg. přítel gen. přítele atd., veskrze -i- (souhlasné se stč. -ie-); v plur. přátelé gen. přátel atd., veskrze -á- (bývalý rozdíl -ie-, -á- setřen analogií); v odvozeninách dílem -á- (analogií), na př. přáteliti, přátelský, přátelství, přátelstvo, dílem -í-, na př. přítelíček, přítelka, přítelkyně, přítelský; mezi přítelský a přátelský bývá rozdíl u významu (přítelský = příbuzný, přátelský = amicus); –
v koncovkách kmenů jmenných jiných, na př. čeled, čeleď, slc. čeľaď, z čeljadь; – pečět, slc. pečať, z pečatь; – řeřěbicě, Rzerzebiczie UrbR. 234, vedle řeřáb; – žeřěvie, řeřěvie, jeřěvie, zerziewie carbones ŽKap. 17, 9, horúcie zerziewie ardentes prunas Otc. 135ᵃ, rzerziewie Ol. Prov. 25, 22, gierzeuie Ol. Lev. 16, 12, vedle žeřavý slc. žeravý, sln. žerjav, řeřavý, rzerzawe vhle Comest. 180ᵇ, jeřavý Jg.; –
v oboru kmenů slovesných ve všech imperfektech, na př. nesieše z neśáše psl. nesêaše, nesieste z neśáste psl. nesêaste, slyšieše ze slyšáše psl. slyšaaše atd.; v nesiech, nesiechova, nesiechom, nesiechu, slyšiech atd. přehláska býti by neměla, ale provedena i zde, analogií podle nesieše atd.; –
v kmenech infinitivních vzoru láti, které mají -á- vzniklé z -ьja- neb -êja-, totiž: stč. přieti nč. přáti slc. priať z prьjati, smieti sě nč. smáti se slc. smiať sa ze smьjati sę. zieti nč. záti ze zьjati, dieti nč. díti slc. diať z dêjati, hřieti nč. hřáti slc. hriať z grêjati, o-křieti nč. okřáti slc. okriať z -krêjati, *léti z lьjati (nemá dokladů dostatečných), sieti nč. síti slc. siať ze sêjati, vieti nč. váti slc. viať z vêjati; tu jest přehláska: v aor. 2. 3. sg. přie, 2. pl. přieste, a podle toho také přiech atd., na př. – všech tvarů nelze doložiti – (Abraham) wſmie fie risit Ol. Gen. 17, 17; – v inf. přieti, na př. (Němkyně) méňe bude prziethi DalH. 41, račiž nám
![[100]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00112.jpg){kind=link}