[84]číslo strany tiskuřeč, aor. stsl. rêchъ stč. řiech (z *rēksom); – 3. rok, v stsl. rokъ, porokъ, torokъ, č. rok, porok, otrok; –
2. skreb, z stsl. oskrebą rado, rus. skrebu; – 2. skrob, rus. skrobatь, pol. skrobać; zdlouž. skrab, č. škrabati; – viz poznam. doleji; –
2. steg, v stsl. stežerъ cardo, srbch. stežer stirps, č. stežeň, lit. stegerys caulis; – 3. stog, v sln. stožer č. stožár, lit. stagaras caulis; –
2. step, v stsl. stepenь; – 3. stop, ve stopa; –
1. šьd, v part. stsl. šьdъ, šьlъ, č. šed, šel; – 2. šed, nedoloženo; koř. šed- z ched-; – 3. chod, v stsl. chodъ, choditi, č. chod, choditi; –
1. tьk, v stsl. impt. tьci; zdlouž. tik, v stsl. iter. proticati; – 2. tek, v stsl. teką, tešti, č. teku, téci; zdlouž. têk, v iter. stsl. têkati č. těkati, aor. stsl. têchъ; – 3. tok, v stsl. tokъ, točiti, č. tok, točiti; –
2. tep, v stsl. teplъ č. teplý, lat. tepere, tepor; – 3. top, v topiti; –
3. top, v stsl. tonąti immergi, topiti immergere, č. tonouti, topiti; subst č. tůně pol. tonia, z top-nja; –
2. ved, v stsl. vedą, vesti, č. vedu, vésti; zdlouž. vêd, v stsl. aor. vêsъ (z *vēdsom); – 3. vod, v stsl. obodъ m. obvodъ annulus, voždь dux, voditi, č. vod, obvod, vévoda z voje-voda, voditi, vůdce; –
2. vez, v stsl. vezą, vesti, č. vezu, vézti; – 3. voz, v stsl. vozъ, č. vůz, voziti; –
1. žьd (spadá v jedno se žьd- z gid-, v. § 74); – 2. žed, zdlouž. stsl. žadati atd., z gēd-; – 3. god, stsl. godъ č. hod atd.; –
1. žьg, v stč. žhu, impt. žzi; zdlouž. žig, v stsl. iter. vъžizati; – 2. žeg, v stsl. žegą, žešti stč. žéci ze žegti; zdlouž. žag, v č. žáhati; koř. žeg- z geg-; – 3. gog, nedoloženo; zdlouž. gag, v stsl. a rus. izgaga, stč. zháha orexis, z toho (spojením se slovesem žhu atd.) žháha a z obého (vysutím h) záha (slc. a laš. BartD. 109) a žáha Us.
Poznamenání.
V stsl. - skrebsti radere, oskrebsti, oskrebą, rus. skrobatь a č. škrabati, škrábati je stupňování a zdloužení (jako v greb-grob-grab-, č. hrabati), a nejsou to jen rozdíly onomatopojické. – V stč. skeřipina a skořipina, v č. šklebiti se a stsl. sklabiti sę (mylně odvozovaného ze skelb-, skolb-) stupňování býti nemůže, vadí tu hrdelné k před e. – Ze stejné příčiny nemůže se také hlesnouti-hlas pokládati za stupňování (gels-golsъ). – V gen. sebe a subst. osoba je na pohled stupňování; ale možná že je tu totéž střídání, které máme v gen. sebe, dat. stsl. sebê proti instr. stsl. soboją stč. sobú, dat. č. sobě atd. a které se vykládá z býv. gen. *tevo = slov. *tovo; odtud přejalo se -o- také do pádů jiných (srov. Zubatý, Listy filol. 1886, 370). – V č. nehet proti stsl. nogъtь rus. nogotь pol. nogieć atd., a rovněž tak v pazneht proti stč. paznohet vzniklo e místo o vlivem slabiky následující, jakousi harmonií samohláskovou, v. § 221.
![[84]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00096.jpg){kind=link}