[570]číslo strany tiskupřisouvání souhlásek, t. zv. hiatových. Zejména bývají to souhlásky:
v-, v slovích na př. vajce stsl. aje, – rukovět stsl. rąkojętь, – vískati stč. jískati m. ískati, – ob. voko, černovoký, – přívuzný m. pří-uzný, srov. uzel, – na-vyknouti, srov. uk-, učiti, – atp., v. § 352 č. 1; –
h-, na př. hapatyka, – herb m. erb, – hihned m. ihned, – ob. Holomúc, – dial. hulica atp., v. § 392 č. 1–5; –
j-, na př. stč. japoštol, – dial. Jeva m. Eva, – jiesti z êsti, – jíti z iti, – dial. černojoký, – dial. ju m. u, – jmete z jьmete vedle vezmete z vъz-ьmete, v. § 454 č. 1–10.
Někdy souhlásky hiatové zase dále jsou změněny a jest na př. pří-buzný m. přívuzný, pałuk BartD. 31 (pomor.) na. pauuk z paúk atp.
V nářečích jeví se vzhledem k hiatu značná nestejnost, jednak tím, že ve stejných případech hiat tu bývá tu nebývá, nebo tu hiatovou souhláskou tou jinde pak jinou je zrušen. Na př. za spisovné jiný, jistý atp. je ve mnohých nářečích iný, istý atd. (srov. § 455 č. 3), – za spisovné pavouk je dial. paúk BartD. 12 (zlin.) a j., – za spisovné ale, Eva je dial. jale BartD. 34 (slov.), Jeva t. 62 (val.) a hale chod. 50, Heva t., – za spisovné černooký je dial. černovoký, černojoký, černohoký.
Jiná různost vzniká tím, že se případy hiátové vynecháváním souhlásek časem množí. Na př. za náležité jich, jim atd. jest dial. ich, im atd. Pastrn. 113 (slc.) a j., – za jejich, mojich atp. jest jeich, moich t. a BartD. 105 (laš.), – za spisovné krajíc je dial. kraic BartD t., – za Josef je dial. stč. Oziep Krist. 25ᵃ a zlin. Ozef BartD. 12, – za starší juž je později už, už ChelčSíť. 104ᵃ, – za spisovné pivovar, pozdravovati, navštěvovati atp. (t. j. kde jdou za sebou dvě slabiky s v-) je dial. piovár, pozdraovat, navščeovat, zjeovat atp. BartD. 12 (zlin.), Btch. 443 atd.
Souhláskové skupeniny.
483. Sklad slabikový charakterisuje se také souhláskovými skupeninami.
V slovanštině původní končilo se každé slovo samohláskou; na př. ryba, bogъ, nesti, kostь. Na konci slova nebylo tedy nikde souhlásky ani souhláskové skupiny; skupiny takové byly jen na začátku a v nitru slova, na př. starъ, nesti, kostь atd.
Bývalý tento stav vzal během času značné porušení, a to zaniknutím samohlásek dílem v nitru a zvláště na konci slov; na př. z býv. rъvati je č. rváti se skupinou začáteční rv-, z býv. kostь je č. kost se skupinou koncovou -st, z býv. pomьsta je pomsta atd. Tím stalo se, že slovanské jazyky nynější mají také skupiny koncové a že mají skupiny začáteční a nitroslovné hojnější, než byly v jazyku praslovanském; ale dosud vidí
![[570]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00582.jpg){kind=link}