[43]číslo strany tiskuV tvarech trêt, tlêt, vzniklých z tert, telt (v. § 29 a 30), není ê praslovanské, ale přece je z doby předčeské.
b) V koncovkách tvarův ohnutých: v sg. lok. o-kmenů tvrdých mužsk. a stř.: chlapě, městě, stsl. -ê, – v pl. lok. téhož sklonění: stč. chlapiech, městiech, nč. -ích, stsl. -êchъ; – v sg. dat. lok. tvrdých a-kmenů: rybě stsl. rybê; – v du. nom. akk. týchže kmenů: stč. rybě, městě, stsl. rybê, mêstê; – v sg. dat. lok. mně, tobě, sobě, stsl. -ê, – v du. nom. stč. vě (– my dva, my dvě), stsl. vê; – v du. nom. akk. fem. kmenů tvrdých sklonění zájmenného: tě, dvě, obě..., stsl. -ê; –
v sg. instr. masc. a neutr. týchže kmenův: stč. tiem nč. tím . . ., psl. -êmь, –
v pl. gen. lok. týchže kmenů ve všech rodech: těch, oněch . . ., stsl. -êchъ; –
v pl. dat. téhož sklonění: těm, oněm…, stsl. -êmъ; – v pl. instr. téhož sklonění: těmi, oněmi . . ., stsl. -êmi; – v 1. os. du.: nesevě . . ., stsl. nesevê.
V koncovkách tvarů těchto ukazuje k pův. ê slovanština veškera. Pro češtinu (a spolu pro srbštinu lužickou, polšt. a rušt.) dlužno však předpokládati -(j) ê v koncovce několika tvarův, kde stsl. a vůbec slovanština jižní ukazuje k pův. -(j)ę. Tvary tyto jsou: plur. akk. masc. stč. oráčě našě atp.; plur. nom. akk. fem. dušě, našě atp.; sg. gen. dušě atp.; sg. gen. té (stsl. toję), našie atp.; a sg. gen. fem., plur. akk. masc. a nom. akk. fem. dobré, pěšie (stsl. dobryję, pêšęję) atp. Srov. § 51.
Psl. nosovky ą, ę
46. Hlásky ą, ę vyslovujeme jako o, e s příhlasem nosovým. Výslovnost tato dává se z původu nosovek a z poměru tręs : trąs = nes: nos. Jiní navrhují výslovnost jinou.
Hlásky tyto vznikly až na půdě slovanské. Tu pak vyvinuly se v době praslovanské a byly v slovanštině veškeré. V slovanských jazycích historických jsou za ně dílem opět nosovky, dílem samohlásky čisté.
Někteří popírají, že by nosovky byly kdy bývaly v jazycích slovanských ve všech; na př. Mikl. I³ 35, 50, 86, 490, 492. Ale jsou některé zjevy hláskové, kterých nelze trvám vyložiti jinak, než výkladem, že nosovky byly psl. a obecně slovanské.
Na př. v třasu-trousím, vázati-přívuzný a j. nelze vyložiti změnu samohlásek a-u jinak, než prostřednictvím nosovek: kořeny trens-, venz- stupňovaly se v trons-, vonz- (jako je stupňováno nesu-nosím), – pak vznikla v trens-, venz- nosovka ę, v trons-, vonz- nosovka ą ę, a bylo tedy tręs-.
![[43]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00055.jpg){kind=link}