[301]číslo strany tiskuSlabikotvorné m̥, n̥, ň̥.
235. Čeština má také slabikotvorné m̥, n̥, ň̥ (zváno jinak samohláskové m̥, n̥, ň̥ nasalis sonans).
Z psl. sedmь, osmь má čeština podle pravidla o střídnicích za jer sedm, osm. Slova ta byla v stč. jednoslabičná, jak svêdčí doklady: matko pro tvých ſedm radostí Hrad. 119ᵇ (verš 8slabičný, tedy ſedm = 1slab.), oſſmdeſat let ſcztyrzmy bieše t. 70ᵇ (verš. 8slab., tedy oſſm- = 1slab.). Příslušné k nim tvary další gen. sedmi, osmi atd. jsou dvojslabičné, a podle toho změnilo se (analogií rhythmickou) také jednoslabičné sedm, osm ve dvojslab. sedm, osm.
Slabikotvorné m̥, jest dále v slovích přejatých jako Licmburk, Rožmberk atp., na př. z lyczmburga Pulk. 179ᵃ, z Hazmburku VelKal. 373, Koſſmburk t. 204, Rožmberk t. 227, z Wartmberka t. 177 atd. Vždycky ovšem nemusilo v těchto slovích bývati m̥, na př. v Normberk, do normberka Pulk. 120ᵇ atd. mohlo býti norm- jednoslabičné.
Slabikotvorné n̥, ň̥ je v stč. blázn, bázn n. bázň, kázn n. kázň atp., když slova ta brána za dvojslabičná, jako na př. ve verších (8slabičných): však aby potom měl bazn | dachu j’mu osličí kazn Hrad. 18ᵃ t. j. bá-zn̥, kázn̥; ‒ a dále je v dial. sedn, osn (dvojslab.) BartD. 6 (zlin.) a j., s -n za spisovné -m.
Dialekticky vyskytuje se také ň̥ slabikotvorné vzniklé z ni, ní zaniknutím samohlásky -i, -í, a jest krátké za ni a dlouhé za ní. Na př. ňgdy (dvojslab.), ohňpara, kňže, kňžky, sňdaň atp. BartD. 6 (zlin.) a 60 (valašsk.) m. nikdy, kníže atd.; dva-dň t. 60 m. dva dni, n’c Šemb. 43 (zap. mor.) m. nic.
Staré m̥, n̥ (ň̥) mění se časem přisouváním samohlásek v em, um, en (eň) atd.; na př. ſedem Alb. 48ᵇ, dial. sedem, osem Šemb. 82 (těšin. a slc.), sedym, osym t. (laš.), sedum, vosum t. (česk.), blazen ŽKlem. 48, 11, bazen t. 13, 5 a j., kazen t. 118, 66.
![[301]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00313.jpg){kind=link}
![[302]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00314.jpg){kind=link}