[259]číslo strany tiskujiž v XV stol. doklady: rolí hrnczzyrzſkow EvOl. 247ᵃ t. j. hrnčířskou, korowhwie Mill. 102ᵇ t. j. korouhvě; Blahoslav pak dosvědčuje výslovně, že okolo Hulína (Hulín jest na území dolnobeč., Btch. 425) se říká klauče za č. klíče Blah. 339, a změna v ó nestala se tedv přímo z ú, nýbrž z au, ou; byl tedy postup: łúka-łauka-łouka-łóka, klúč-klauč-klouč-klóč. Potom podrobuje analogie téže změně také krátké u, za něž je v nář. han. a j. o.
2. Porůznu v slovích jednotlivých je změněno u v o v rozum-rozom, roz-oměti atp.; náležité jest roz-um, srov. um, uměti; to je odevždy a dosud; ale vedle toho bývá též roz-om-, na př. nenie rozoma ŽWittb. 31, 9, ktož rozomye t. 18, 13, rozomny t. 13, 2, rozom NRada 1955, rozomem t. 1939, rozomenſtwym Hod. 81ᵇ, nerozomen Tkadl. 44ᵇ, rozomíe ſie HusŠal. 79ᵇ, s rozomem Troj. 90ᵇ atd., vedle rozum ŽWittb. 110, 10 a j., rozumny t. 52, 3, nerozumieſs NRada 1566 atd.; příčinou změny této je zajisté -o- slabiky prvé, jeho vlivem dostala o místo u také slabika druhá, srov. § 221.
Týmže způsobem vysvětliti jest orodovati atp. místo orudov-; náležité je orudov-, jak svědčí stsl. orądovati agere, pol. orędować; tak i bývá v stč., na př. orudowaty Hod. 6ᵃ, orudowanye t. 9ᵃ, Rúd. 4ᵇ, orudownyk Alb. 57ᵇ, orudownycze ML. 12ᵃ atd.; vedle toho pak vyvíjí se orodov-, na místo u dostalo se o vlivem obou slabik sousedních, na př. by orodowal Otc. 130ᵇ, orodownik negotiator Cath. 176ᵇ, orodownyczie Pass. 614, nč. orodov-.
Tak vysvětluje se také č. ob. korotev m. kuro-, stč. kuroptwa ŽWittb. 104, 40, Štít. uč. 150ᵇ, Lobk. 45ᵃ a j., mor. kurotva Btch. 424 (dolnobeč.).
Týmže způsobem vysvětliti jest dále některé zvláštnosti textů jednotlivých, na př. pro omlowu Comest. 107ᵃ m. omluvu, přěd hloboku noczy t. 246ᵇ m. hlubokú, o-boduczie potopě t. 10ᵃ m. o-budúcie; věc náleží sem, nechť to jsou odchylky jen pisecké, anebo odchylky u výslovnosti.
Jinak vysvětliti jest stč. puklicě, puklička a nč. poklička. Slovo to pochází z pukla umbo SlovKlem. 91ᵃ (umbo = puklice na štítě, pak i štít), scutum rotundum Lact. Jg.; dimin puklicě a puklička, puklycze fibula MamD. 295ᵃ, puklička Sterze Jg.; mylným domněním bralo se to za složeninu s po-, a odtud nč. poklička m. puklička.
Vedle náležitého úrupný, (lidé) úrupně své věci vedú KorMan. 5ᵇ, stpol. urępny speciosus Jag. Arch. 5, 236 a 264, je také úropný, mistři svú věc vropnye vódiechu Kat. 92.
Sloveso musiti-mositi atp. je přejato z němč., stněm., műeȥen, muoȥen, mûȥen, môȥan atd. Samohláska slabiky kořenné přejata dílem u, dílem o, a rozdílnost tato jeví se jednak v starých textech, jednak v nářečích: většinou a nč. pravidlem jest u; vedle toho je také o, na př. já moſſy EvVíd. Jan. 10, 16 a j. (často v EvVíd.), moſy býti Štít. uč. 36ᵃ, moſyme t. 103ᵇ, by moſſyl umřieti t. 4ᵃ a j. (ve Štít. uč. z pravidla mos-, ve
![[259]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00271.jpg){kind=link}