Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<234235236237238239240241242>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[238]číslo strany tiskuoráčevi, a změněn v oráčovi podle chlapovi atd.); výklad druhý – že přehláska oráčevi atd. také v češtině bývala, ale již v době staré jest zrušena – je pravdě podobnější vzhledem k tomu, že není viděti příčiny, proč by se při obecném přehlasování o-e byly měly v slovanštině západní vyjímati případy zde (v a) vytčené, a vzhledem ke stejnému rušení, o kterém v b) je řeč. –

V týchže případech – nahoře vytčených – mění se o, ó v ě, ie; o tom v. § náledující. –

b) V případech ostatních – kromě a) – je přehláska o-e provedena pravidelně; ale časem ruší se také ve mnohých z případů těchto: na místo tvarů s přehláskou e vstupují tvary nové s o, ovšem že opět vlivem parallelních tvarů tvrdých, mořo podle město atp. Rušení toto je většinou z doby novější a proniká zvláště v některých nářečích. Případy, ve kterých se to děje, jsou:

sg. vok. duše, panoše; dušo mor. (BartD. 7 a j.) a slc.; ob. Káčo, Mářo; pašo, pane Mášo; stč. báťo, batho DalH. 30, bato DalC. t. a j., milý bato Marg. 424; –

sg. nom. akk. moře; mořo, polo, vajco BartD. 84 (starojick.), vajco, ohniščo t. 39 (hrozenk.), lico, srco, słunco, łožo t. 98 (lašsk.), polo, srco, vajco Pastrn. 106 (slc.); –

sg. nom., akk., gen., dat. a lok. zájmenného sklonění moje, naše, je-, če- atp.; mojo, tvojo, svojo m. moje atd., našo, vašo m. naše atd., dvojo, trojo m. dvoje atd., čoho, všoho atp. m. čeho atd., čomu, mojomu atp. m. čemu atd., v čom, v ňom, ve všom, mojom, našom m. v čem atd., srov. BartD. 84 (starojick.), 98 (lašsk.) a j., Dušek, Listy filol. 1883, 426, 429 a j., chod. 40, Kotsm. 7 (doudl.); – také v Hrad. je snad w nomzto 115ᵃ m. v ňemžto a možná, že je to starý tvar dial. v-ňom; ale v rkp. tom je mnohdy těžko rozeznati e a o, proto je to doklad nejistý; –

složeniny jako Vyšehrad-Vyšohrad Kotsm. 7 (doudl., též středočesk.); – subst. macecha stsl. maštecha, macocha Beck. 1, 128, t. 2, 15 a j., Kotsm. 7 (doudl.), BartD. 7 (zlin.).

o slabik měkkých se mění v ě.

V případech, v § předcházejícím pod a) vyčtených, mění se o, ó po souhláskách měkkých v ě ie. Uvedu nejprvé některé příklady:

sg. dat. lok. oráčěvi; o diediczyewi Hrad. 1ᵃ, gieziuſiewi t. 74ᵇ, gieziſſiewi t. 75ᵃ, iudaſſiewi t 77ᵃ, czieſſarziewi t. 86ᵇ, Gydaſſyewy Kruml. 66ᵇ, moyżieſiewi Ol. Ex. 3, 4, lukaſſyewi Koř. 33ᵃ (předml.); –

du. dat. instr. oráčěma, mořěma; dvěma zlodiegiema Hrad. 90ᵃ; – pl. nom. vok. oráčěvé, všichni leycherziewe Hrad. 16ᵇ, dſſtieue Ol. Gen. 8, 2; –

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).