[122]číslo strany tiskuse nemění“, na př. košula-košile, čáša-číše, čuju-čiji. V přehlasování eufonickém rozeznával „dvojí stupeň“ : na prvním přechází a v e a u v i, na druhém „dlouhé é a dlouhé ě“ (ie) v í. Krom toho má Šafařík přehlasování „zpátečné“ a rozumí tím změnu „užší samohlásky v širší“ působením souhlásky měkké; na př. gen. krvi v krve, lok. na-moři v na-mořu, part. viděl ve vidjal (viďal) atp. Místo „přehlasování genetického“ přijat potom název „stupňování“, užitý Miklosichem (1852 „Steigerung der Vocale“, u Grimma „Ablaut“). Název „přehlasování“ zůstal pro změnu a-ě (e) a u-i, způsobenou souhláskami měkkými, a přijat také pro stejnou změnu o-e (ě), ъ-ь, y-i, a přehlasováním „zpátečným“ nazvána změna aj-ej (na př. daj-dej, najvajš-nejvejš), dílem také změny jako svatý-světiti (Hattala, Zvukosl. a j.); „zpátečné přehlasování“ Šafaříkovo nejsou změny hláskoslovné, nýbrž dílem rozdíly tvarové (krvi a krve), dílem změny způsobené analogií (na př. viděl a viďal). Šafaříkův „druhý stupeň“ přehlasování eufonického, stéblo-stýblo, hřiech-hřích, nazývám „úžením“ (Příspěvek k historii českých samohl. 1870, § 35 a násl.).
106. Za a bývá e (mimo přehlásku).
1. V pl. dat. stč. nem, vem m. nám, vám. Na př. což uem přijde Túl. 12ᵇ, za podobné sě nem zdá Pulk. 60ᵇ a j. V dokladech nebývá tu psána samohláska dlouhá. Mnohé vzory mají v pl. dat. koncovku -iem, -ěm, -em právem, na př. dušiem, těm, kostem; podle toho utvořeno také nem, vem.
2. Jinde: v beran proti stsl. baranъ, baranek buoží Lvov. 59ᵃ, mor. baran BartD. 11 (zlin.), Btcha 418 (dol.-beč.), slc. baran, pol. baran atd.;
– hlesnouti, jehož nelze děliti od subst. hlas; – v nestojte, vzniklém z impt. nastojte; stč. nastoju adsum vyšlo z užívání, imperativu nastojte adsitis nerozumělo se, klesl ve volací slovce a propadl i mimořádné změně hláskové; – bezmále m. bez mála; adverbialní výraz bez-mála sklesl v adverbium a změnil se v bezmál a bezmále; z bezmál a málem utvořeno i bezmálem, a s tohoto abstrahováno pravidlo, ovšem mylné, že prý bez se pojí také s instr.
3. V nářečích: telíř, repouch dial. krk. 51, meškara m. maškara Šemb. 15 (domažl.), teký, behno t. a chod. 35, jesan, z-jera chod. 35 (snad podle jeř), selát t. a Kotsm. 10 (doudl.), šefrán Btcha 418 (dol.-beč.), jelovica Škult. 181 (gemer.); v dol.-beč. keléšek proti č. kalich jest e podle pol. a němč.
V nář. slc. bývá také ae, ä za a: kaezau ich odviašč m. kázal Škult. 459, ukäzuje t. 76, käde ich viedol m. kad- t. 23, zkämenely t. 9, zkämeneté t. 34, z kochu sa kädilo t. 473, zastävil sa t. 384 a j.
Srov. mrus. dial. deleko m. daleko, skelьa m. skala Ogon. Stud. 44.
![[122]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00134.jpg){kind=link}