[114]číslo strany tiskuprosiec- nč. prose, prosíc-, dial. seďa, młáťa BartD. 26 (zlin.) a j., slc. -iac, psl. -ę; –
v číslovkách devět, desět nč. deset, devater, desater, devátý, desátý atd., slc. deväť, desať, deviatý, desiatý, psl. devęt-, desęt-; –
v subst. měsiec, zajiec, nč. -íc, slc. mesiac, zajac, psl. -ęcь; adj. zajěčí atd.; –
v subst. kněz, kniežě nč. kníže, odtud adjekt. kněž z býv. kňaž, w Knaſawezi (v list. ze stol. XIII, padělané na r. 1088, Dobr. Gesch.² 83); dále Slez-, plur. nom. Slezěné ze staršího Slazané, Slasane KosmA, (z roku 1154) II, 37; dále vítěz, robotěz, peniez nč. peníz, řetěz, leměz tignum, slc. kňaz, víťaz, peniaz, reťaz, z býv -ęzь, -ędzь; v mosaz koncovka záhy ztvrdla (srov. gen. moſazu Ol. Ex. 27, 3 a j.) a přehláska tedy nepronikla; – v jěhněd, jěhnědový, stsl. agnędъ populus nigra; – hovado, hovjado BartD. 40 (hrozenk.), hovědina, hovězí, stsl govęd-; – koleda (vlivem českým), stsl. kolęda. – škaradý, škařědec, škaredý, slc. škaredý (vlivem českým), stsl. skarędъ, – šeradný, šeřadný atp. a šeřěd- nč. šered-, ſſerziednye Pass. 385, ſeṙednie HusPost. 111ᵇ, byti ſſerednikein ŠtítOp. 43, ješče ſye ſſerzyedymy Modl. 16ᵃ atd.
B) a, á (z ę) přehlasováno v ě, ie v koncovkách tvarův ohnutých; v sg. akk. mě, tě, se stč. sě, dial. mor. ḿa, ťa, sa BartD. 73 (val.) a j., slc. ma, ťa, sa, psl. mę, tę, sę; –
v 3. os. plur. (oni) trpí, prosí, vědí, jedí atp., stč. trpie, prosie, vědie, jědic, dadie, dial. mor. trṕá, prosá BartD 77 (val.) a j., slc. -ia, stsl. -ętъ.
Koncovka v č. sg. gen. dušě, našie, plur. nom. akk. dušě, našě, pl. akk. oráčě atd., proti níž je stsl. -ę, není z -ę a nepatří tedy sem; v. § 51.
Poznámky ku přehlásce a-ë.
101. 1 . a) Za stč slyšal slyšěli atp. má nč. spisovná (a s ní některá nářečí) slyšel-slyšeli, a naproti tomu b) za stč. počal-počěli atp. je nč. počal-počali. Namítá se otázka, proč je výsledek v a) a b) nestejný, proč provedla analogie v a) jednostejné e, slyšel-slyšeli, a v b) jednostejné a, počal-počali? Vysvětluji si věc takto: když pravidlo o slyšal-slyšěli, počal-počěli atd. kleslo, nastalo kolísání a říkalo se slyšal i slyšel, slyšeli i slyšali, počal i počel, počeli i počali, touž dobou – na sklonku XIV a v XV stol. – vyskytuje se novotvarý aorist počach, poča atd. (místo staršího počěch atd.), vyskytuje se hojně v textech psaných a byl zajisté hojnější v jazyku obecném, aorist a participium -l jsou v historii jazyka českého (a vůbec slovanského) zvláště sdruženy, za aorist klade se participium -l, aorist zaniká a participium -l vstupuje na jeho místo; tímto zvláštním sdružením souvisely také aor. počach a kolísavé participium počal, počel atd.; tvary počal, počali atd. měly podporu v aor. počach atd., a tou pod-
![[114]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00126.jpg){kind=link}