divy oba ciesaře vidúce, sami s svatým papežem nosidla na se zdvihše, i ponesú jeho. A že veliký dav bieše, kázalasta ciesaře penieze zlaté i stříbrné na vše strany metati, aby tak s menším davem mohli do kostela dojíti. A lidé netbajíc nic peněz, vždy se dáviechu k tělu svatému, že ledva přijdú do kostela svatého Bonifácie. A tu pod stráží za sedm dní to svaté tělo tu ostavivše, potom je schovali. A i podnes pán buoh skrze jeho svatost s rozličnými lidmi svú svatú milost činí.
De sancto Cristoforocizojazyčný text
Svatý Kryštofor, dokudž viery nepřijal, slul Reprobus, ale jakž se křtil, tak jemu přezděli Cristoforus. Neb jest Krista nosil dvojím obyčejem. Najprvé přes vodu na pleci a druhé skrze vieru v srdci. O jehožto svatém životě takto se píše, že byl z té země Kanaan, postavy byl vysoké dvanácti loket zvýši. A když u jednoho krále byl, padlo jemu na srdce, aby žádnému neslúžil než tomu, který by král najmocnější byl na tomto světě. V těch časiech byl jeden král mocný. A Reprobus přišed, jemu se přikázal, neb o tom králi v ty časy mluviechu, že by nebylo v světě mocnějšieho. Přihodi se jeden den, že toho krále maršálek často diábla jmenoval. A kolikrát diábla jmenoval, tolikrát se vždy sv. křížem požehnal. To Cristoforus uznamenav, velmi se tomu divil. I otázal krále, co by skrze to znamenie mienil.
