a od něho se vzdáliti musím.“ K němužto Kryštofor vece: „Tehda ten Kristus mocnějšie jest než ty, jehožto znamenie velmi se bojíš. Opět sem na svéj mysli omýlen, že neslúžím najmocnějšiemu! Aj, toť od tebe jdu a toho Krista hledati musím!“ Odtad pak jda, mnoho časuov Krista hledal, až jednú k jednomu pústenníkovi přišel, kterýžto jest mnoho o Jezukristovi kázal a jej v svatéj vieře potvrdil řka: „Ten král, jemuž ty slúžiti žádáš, ten téj službě chce, aby se člověk často postil.“ K tomu Kryštofor vece: „Co mu libo jiného, to učiním, ale postiť se nemohu.“ Pústenník vece: „Ale musíš se mnoho modliti.“ Vece k tomu Kryštofor: „Ani viem, co jest to, ani toho učiniti mohu.“ Pústenník vece: „Ale vieš li tu řeku, v niežto lidí mnoho tone?“ Kryštofor vece: „Viem.“ Pústenník vece: „Jsi člověk postavy veliké, by tu lidi přes vodu přenosil, velmi by Jezukristovi vděk bylo a nadějí se, žeť by se tu Kristus zjevil.“ K tomu Kryštofor vece: „A aj, toť chci učiniti a tú službú jemu slúžiti.“ A odtad k téj řece šel a tu sobě z dřieví na břehu stan učinil. A tak velikú se žrdí podpieraje, přes tu řeku lidi přenosíše. Tehda po mnohých dnech jednú v svém staně odpočíváše, uslyše hlas dietěcí na druhéj straně tak řkúce: „Kryštofoře, poď ven, přenes mě na onu stranu!“ Tehda se brzo Kryštofor vzchopiv, nižádného nenalezl a