vévoda český jménem Bořivoj, muž postavy nádobný a múdrosti plný, ten sobě pojal s své země za hospodyni dceru Slaviborovu z mělničského kraje jménem Lidmilu. Ta za své mladosti pohanským bohóm se modlila. A když jeden čas český vévoda Bořivoj do Moravy k dvoru krále Svatopluka jel, jemužto král vítaní dav, jej k obědu pozval, ale mezi křesťany jemu seděti nedal a řka: „Podlé pohanského obyčeje slušie tobě před stolem siesti na podlaze.“ Nad nímžto se arcibiskup smilovav i sám se zastyděv, k němu vece: „Knieže, toho se nestydíš, že jsi od duostojného seděnie vysazen, ale pro své bludné viery a modly radějí na zemi nepoctivě sedíš?“ K němužto vévoda vece: „Co na tom záleží, že já proto hanbu trpím, neb co mi vaše viera křesťanská pomáhá!“ Svatý Strachota k němu vece: „Chtěl li by, mohl by toho dobře polepšiti. Odpověz se svých diáblových modl, a budeš pánem nade všemi pány. A všecky své nepřátely pod svú moc podtepeš. A tvé se pradědie slovutně zmuože. Neb jest to proroctvie o českých kniežatech dávno prorokováno.“ K němužto vévoda vece: „Jest li to tak, proč mě ihned nepokřtíš, čiliť co překážie?“ Svatý Metudius vece: „Nic nám nepřekáží, jediné buď hotov, aby ustavičným srdcem uvěřil v boha otce všemohúcieho i v jeho syna