v domu otce svého v známosti přebývati vědě to, že mne již ižádný nepozná,“ neb se velmi bieše obrostil. A když otec jeho Eufemian jednoho dne s velikým zástupem svých sluh po městě jdieše, zvola po něm svatý Alexius řka: „Sluho boží, kaž mě, chudého pútníka, v svém domu schovati a s svého stolu drobty krmiti, ať se milý buoh ráčí nad tvým synem Alexiem smilovati!“ To uslyšav Eufemian, pro lásku svého syna káza jeho pojíti do svého domu a pokojík jemu dáti. Tu jemu často s své mísy slal a svému vlastniemu sluze jej poručil. Tu svatý Alexius v utrpení velikém bohu jest slúžil, a jakož bývají při dvořích nekázaní holomci, mnoho jemu přiekořizny činiechu, jemu se posmievajíc a často naň pomyjemi lejíc. To on pokorně a mile pro Jezukrista trpěl, svú žalostivú matku plačíc často vídáše. Ale žádnému nechtěl se zjeviti. A tu sedmnácte let byl. A když skrze ducha svatého urozuměl, že se blíží skonánie života jeho, poprosi, aby jemu dali lístek s černidlem, na kterémžto lístku všechno napsal, kterak mu se jeho cesty zvedly a co se jemu kde dálo až do toho dne. Tehda v jednu neděli za oltářem u svatého Petra hlas z nebe slyšán a řka: „Poďte ke mně všichni, ješto pracujete a obtieženi jste, a já vás všechny nakrmím.“ To lidé uslyšavše a ulekše se, všichni na zemi padli. Tehdy opět hlas přijide a řka: „Hledajte člověka božieho, ať prosí boha za Řím!“ V ta doby lidé počechu