Tehda král dlúho se bránil, nechtě jemu toho pověděti. I vece jemu Kryštofor: „Nepovieš li mi, králi, vieceť u tebe nebudu.“ Tehda král jemu vece: „Když bez toho býti nechtěš, věz to, že kolikrát diábla slyším jmenujíce, tolikrát se požehnám, boje se, aby nade mnú své moci neukázal.“ K němužto Kryštofor vece: „Když ty se diábla bojíš, tehda jest znamenie, že jest mocnější než ty. A tak tuto omylem sem úmyslem, že neslúžím najmocnějšiemu. Protož jduť preč od tebe a diábla sobě pána hledati budú.“ A když po cestě jdieše od toho krále, uzře veliké množstvie rytieřstva, mezi nimižto bieše jeden hrozný a to bieše diábel, jenž k Kryštoforovi přistúpiv, kam by se bral, poče jeho tázati. K němužto Kryštofor vece: „Jdu hledati diábla sobě pána.“ K němužto ten vece: „Já sem, jehož ty hledáš!“ To uslyšav Kryštofor, uradoval se a ihned se jemu tu přikázal. A když spolu po cestě jdiešta, kříž na cestě uzřevše, tehdy diábel užasl se a podál s cesty vystúpil, skrze býlé a trní nesnadně s Kryštoforem k cestě se vrátil. Tomu Kryštofor podiviv se, poče tázati, proč by se byl z dobré cesty na stranu uhnul a po nesnadnéj cestě jel. A když mu nechtěl diábel toho pověděti, Kryštofor k tomu vece: „Nepovieš li, chci od tebe ihned preč jíti.“ Proněžto musel mu diábel ihned pověděti řka: „Jeden byl, jemuž Kristus dějí, jenž byl na kříž vzbit, jehožto znamenie když vizi, velmi se bojím