podlé ustavení starého práva bohu obětovali. Tehda ten kmet svatý Simeon to svaté dietě na své lokty je vzal a bohu otci nebeskému je obětoval. A že již své dávnie žádosti naplněnie viděl, ihned řekl: „Aj, již nynie teď, milý hospodine, sluhu svého necháš podlé slova tvého u pokoji, neb oči mé viděly to již, co sem žádal!“
De sancto Blasiocizojazyčný text
Svatý Blažej biskup za toho ciesaře, jemužto Dioklecianus říkají. A ten ciesař byl veliký nepřietel křesťanský, protož vida to svatý Blažej, velikú nemilost od ciesaře na křesťany, zdvihl se ode všeho na púšť a tu, snažně bohu slúže, bydlel, pro jehožto velikú svatost božím zjednáním ptáci jemu pokrm nosiechu a zvieřata, nic se nebojíc, pitomě k němu chodiechu. A ta zvěř od něho neodešla, jeliž, na ně ruce polože, jich požehnal, tehda tepruv od něho jdiechu. Pakli se kdy které zvieře roznemohlo, jakž brzo k němu přišlo, tak hned uzdraveno bylo. A když jeden čas téj vlasti súdce své lidi na lov vypravil, a oni nic uloviti nemohli, náhodú v té púšti, v niežto svatý Blažej přebýváše, všedše v les, množstvie veliké zvieřat před svatým Blažejem nalezli, ano okolo něho ležie, a nemohše žádného uloviti. A tomu se podivivše, svému starostě věděti dali, kterýžto viece lidí a rytieřuov poslal, svatého Blažeje s jinými svatými křesťany před se přivésti kázal. A téj noci pán Ježíš třikrát se jemu ukázal řka: „Vstaň, Blažeji, obětuj mně obět!“ Tehda poslové od pohanského kniežete přijevše k té jeskyni, tu, kdež bydléše svatý Blažej, jemu vecechu: „Vyndi ven a poď před starostu!“ Jimžto sv. Blažej odpovědě řka: „Vítajte, milí synové! Jižť vizi, žeť jest mne pán buoh nezapomenul.“ A to řka, šel s nimi před starostu a na téj cestě mnoho divuov učinil. Neb jednoho mládence uzdravil, jenž rybí kost jemu byla uvázla v hrdle. Svatý Blažej položiv naň ruku, bohu se pomodlil, aby netoliko ten mládenec, ale všichni v budúcích časiech, kteříž by jeho svaté jmě vyňávali a vzievali aneb i vyznávajíc za kterú nemoc jeho prosili, aby je hospodin milostivě uslyšal. A hned ten mládenec téj kosti z hrdla zbyl. Jedna také žena chudá jediný vepřek měla, a vlk přiběh, i vzal jej a do lesa s ním utekl. Tehda ona s pláčem přišedši k svatému Blažeji, poče jeho prositi, aby vlkovi přikázal vepřka vrátiti. K tomu svatý Blažej zasmav se vece: „Nezamucuj se, ženo, neboť se tvá škoda navrátí.“ A jakž to brzo vece, tak hned
