v Damašku, jenž svatého Pavla pokřtil.
Purificacionis sancte Mariecizojazyčný text
Dnešní den jest hod slavný, jenž cierkev svatá pamatuje, ctí a slaví hod, svaté královny úvod. A to slove česky Hromnic. A to jméno odtad jest počátek mělo, že za dávních časuov v české zemi nábožnie křesťané, když se hřímanie báli, tehda postavník hromničí na čest svaté královny zažhli, aby jejie svatú prozbú od úrazu hromového byli uchováni. Protož ty postavníky, kteréž toho svatého dne v kosteléch kněží světie, Čechové jsú Hromnic nazvali. Tiem úmyslem, aby kdež ty postavníky světí, na čest nebeské královně zažhli, aby hrom tu neměl nic činiti. Ten také svatý hod a den podlé starého zákona svatá cierkev nazývá očištěnie panny Marie, nebeské královny. A to proto, kterak koli panna Maria byla duostojná a tak svatá svrchovaně, že jie ižádného očištění nebylo třeba, avšak pro svatého příklada pokoru jiným paním starého zákona se přirovnala. Neb tak jest bylo v starém zákoně ustaveno, aby každá žena, kteráž synem počavši, porodila, po čtyrydceti dnech dietě s sebú vezmúc, bohu za obět do chrámu obětovala a ofěrovala, a potom jako očištěna do chrámu mohla choditi a s lidmi obcovati. Protož jako toho dne po čtyrydceti dnech po božieho syna narození matka milá, panna Maria, vzemši Ježíše, syna svého milého. Jakož praví sv. Lukáš evanjelista: „V chrámě syna svého milého obětovala bohu, otci nebeskému a jim, sluhám božím, ofěrovala dvé holúbátek.“ A protož ten den slove svaté královny očištění. O tom přesvatém dni takto píše sv. Ambrož v jednom kázaní řka: „Dnes, bratři milí, syn božie, Jezus Kristus, do chrámu jest přinesen a svatým Simeonem bohu otci obětován. Dnes čekajícím lidem hřiešným spasenie svatý Simeon a svatá Anna prorokyně spasitele zjevně sta ukázala. Ó, kterak jest malý a kterak jest veliký, matko božie, kterého jsi porodila! Malý v tělesenství, veliký v svém veleslavenství. Ó, kto jest ten, ješto by nám mohl tvého srdce, u boze na věky chovaná, tajemství vypraviti? Neb si ty to nebeské dietě na svú rukú držéci jeho pravého boha znajíc, jemu si se nábožným srdcem klaněla. A z druhé strany, jeho [v]text doplněný editorem přemilém dětinství se kochajíc, jeho jsi svatá usta celovala. Ó, předivné přihlédanie, nese svatá panna na svú rukú to dietě, kteréžto svú mocí všemohúcí vešken svět nese. A v tom všech
