Kryštofor.“ K tomu král vece: „Bláznivés sobě jmě přezděl od toho ukřižovaného, jenž ani sobě pomohl, ani tobě pomocen bude. A protož, nemúdrý člověče, proč se našim bohóm nemodlíš?“ K němužto svatý Kryštofor vece: „Dobře tobě, králi, Dagnus dějí, nebo jsi pravá smrt tohoto světa a tovaryš diáblóv a tvoji bohové jsú lidskými řemesly uděláni.“ K němuž král vece: „Mezi zvěří jsi schován a neumieš ani muožeš jako jiná nemúdrá zvěř, jenž o neznámých věcech smíš mluviti s lidmi, proněžto radímť, přistup k naší vieře a duojdeš s mú pomocí veliké cti. Pakli toho nechtěš učiniti, s velikým otrýzněním sendeš.“ A když svatý Kryštofor po jeho řeči postúpiti nechtěl, do žaláře jej vésti kázal a oněm všem rytieřóm hlavy stínati kázal. V tu dobu král s ním dvě panně v žaláři kázal zavřieti, jedné řiekali Nicea a druhé Akvilina, jimžto bieše slíbil, „připravíte li jej k kteréj nesličnosti“, chtěl by je dobře obdarovati. V ta doby svatý Kryštofor na modlitbu se oddal a potom na tě dvě děvečcě se ozřev, otáza jich: „Proč jste sem uvedeny?“ Tehda ony v jeho tvář krásnú vezřevše, lekše se vecešta: „Smiluj se nad námi, sluho božie, nauč nás, abychom v tvého boha věřily!“ Uslyšav to král, tě dvě děvce před se přivésti kázal. I vece