učiním.“ Tehda svatý Valentin, bohu se nábožně pomodliv, téj pohance zrak navrátil, proněžto všichni z té čeledi svatý křest přijali jsú a pánu bohu se dostali. Zatím ciesař, všie zlostí se naplniv a zatvrdiv, svatému Valentinovi hlavu stieti kázal, a tak svuoj svatý život skonal, duši svú svatú pustiv, pánu bohu se jest dostal.
De sancto Cirillio et Methudiocizojazyčný text
Když chtěl všemohúcí hospodin, aby skrze jeho stkvúcie ducha svatého paprslky křesťanská viera se po všem světu rozplodila, tehda za těch časuov, v nichžto duostojný mistr sv. Augustin, na světě živ jsa, kvetl, za těch časuov vznikl jeden svatý muž jménem svatý Crh aneb Cirillius, jenž do téj vlasti, jenž Buguria slove, přišed, tu lid na křesťanskú vieru obrátil. A potom do Moravy přišed, ten lid také moravský k bohu obrátil. Ale že lid těch časóv hrubý k službě božie bieše, vymyslil sobě Cyrillus, aby ducha svatého pomocí službu božie slovenským jazykem zřiedil. A všechno písmo, i Starého i Nového zákona, slovensky přeložil. A ten řád v slovenských vlastech držie až do dnešnieho dne. Potom svatý Cirillus svého bratra, jemužto jsú Methudius, totiž Strachota řiekali, u Moravě ostavil, sám do Říma pro nebezpečenstvie šel. A tu otec svatý papež a jiní mudrci svatého Crhy jsú tresktali, protože by byl slovensky božie službu zpievati ustavil. Jimžto se omluvil svatý Cirillus a řka: „Všeliký duch všelikým jazykem má boha chváliti. A když jest hospodin slovenský jazyk jako i jiné ustanovil, jakžto mi jest hospodin vdechl, tak sem tím činem mnoho bludných na svatú vieru obrátil.“ To oni uslyšavše, jeho tvrdé vieře se podivivše, aby božie služba v těch vlastech byla slovensky zpievána, potvrdili i ustavili. Jehožto potvrzenie, na papežovi listóv dobyv, do těch vlastí poslal. A potom v duchovnie stav vstúpiv, bohu snažně slúživ, skonal. A ten bratr jeho Methudius, jenž byl u Moravě ostal, králem moravským, jemužto jmě bylo Svatopluk, arcibiskupem byl učiněn. A pod sebú sedm jiných biskupóv měl. Za těch časuov česká země ještě u vieře blúdiec, pohanským modlám se modléše. A tehdy byla jedna slovutná přirozeného smysla žena, ale čarodějnice, jménem Libuše. Jejímžto nalezením Pražské město jest ustaveno. A potom, když sobě Čechové jednoho sedlského oráčka, ale velmi múdrého, jménem Přemysla, kniežetem zvolili, tehda zaň Libuši vdali. Od jehožto pramene pošel národ českých kniežat i králóv slovutných až do dnešnieho dne. Potom po mnohých časiech od toho pramene pošel jest vévoda
