De sancto Valentinocizojazyčný text
Svatý Valentin, sluha boží, byl kněz, jehožto Claudianus ciesař před se přivésti kázal; jal se jemu dobrotivú řečí raditi řka: „Valentine, radímť, poslúchaj mne a služ našim modlám, aneb toho zlým uživeš.“ Jemužto svatý Valentin vece: „By ty, ciesaři, božie milost znal, téj by ty řeči nikdy nemluvil. Ale modlil by se pravému bohu nebeskému, v něhožto uvěříš li, tvá duše bude spasena a obecné dobré bude rozmnoženo i přispořeno a posílí tebe pán buoh, takže nade všemi svými nepřátely svítězíš.“ To ciesař uslyšav, obrátiv se k svým kniežatóm římským, i vece jim: „Slyšte, vy moji rytieři i vy kniežata, kterak tento člověk múdře a pravě mluví!“ A když to uslyše starosty římské, vecechu ciesařovi řkúce: „A ty již jsi z pravéj viery sveden, i kterým činem budem toho moci zuostati, což jsme od svéj mladosti věříc držali?“ A uslyšav to ciesař, hned se jeho úmysl proměnil a svatého Valentina v stráži dal jednomu svému vládařovi. A když ho vedl v duom svój, svatý Valentin, jda do domu, tuto modlitbu učinil řka takto: „Všemohúcí pane Jezukriste, jenž jsi všeho světa světlost pravá, rač tento duom osvietiti, aby tvé svaté jméno poznáno bylo.“ Uslyšav to ten starosta, vece: „Divno mi jest do tebe, Valentine, že svého boha světlostí nazýváš. Jest li to tak, jakož pravíš, mámť jednu dceru slepú; navrátíš li jí světlost zraku zase, vše, což mi kážeš,
