chvále rač jeho stráže býti ve všech jeho příhodách. A nedaj jemu sjíti z tohoto světa v smrtedlném hřieše.“ Tehda hlas jest uslyšán s nebes řkúce: „Poď ke mně, má milá holubičko, má zmilelá, nebs ve všem uslyšána, začs prosila.“ A když hlavy pod meč nachýli, hned se jie zjevi pacholíček velmi pěkný a nachem oděný, nesa v rukú košík a v něm tři ruože a tři jablka. A ona jeho poprosi řkúci: „Prosímť tebe, muoj milý pane, zděj mi toto poselstvie, nes toto ovoce písaři Teofilovi.“ A hned kat sťal jejie svatú hlavu. A ten mládenec hned šel na tu sien, kdežto Teofilus psal listy. A když vnide na sien, vece jemu: „Toť Dorota, sestra má, ovoceť jest poslala, jakožť jest slíbila, z ráje chotě svého.“ Uzřev to Teofilus písař, křiče velikým hlasem řka: „Ó, kterak jest veliký a mocný pán buoh, o němž jest nám kázala svatá Dorota! A všichni jsú slepí, ktož v pána Jezukrista nevěřie!“ Uslyšav to Fabriccius, kázal jeho jíti, a nemoha jeho k modlám navésti, po velikých mukách kázal jemu hlavu stieti. A tak ta duše jest v království nebeském, s svatú Dorotú kraluje na věky věkuov. Amen.
Cathedra sancti Petricizojazyčný text
Svatého Petra navštolovánie svatá cierkev slaví proto, nebo jakož staré písmo pamatuje, že jako toho sv. Petr apoštol v tom městě, ješto slove Antiochia, za vládaře Teofila, to najprvé na poctivém a povýšeném stolu jej posadili. A tu zvláště sluší věděti, že tento slavný hod zvláště pro dvojí věc slaví a ctí. Najprvé, jakož se o tom píše, když svatý Petr apoštol v tom městě Antiochia slovo božie kázáše, tehda knieže toho města jménem Teofilus, pozvav před se svatého Petra, k němu s hněvem vece: „Co tím mieníš, Petře, že muoj lid na jinú cestu obracieš a jinéj vieře je učíš!“ A když jemu sv. Petr poče o svaté vieře z písma mluviti, on nechtě jeho slyšeti, kázal jeho v žalář vsaditi a tu bez pokrmu i bez pitie kázal jeho chovati, takže již velmi mdel bieše, pozdvih svých očí k nebi, vece: „Milý pane Jezukriste, všech strastných spomociteli, rač mi zpomoci v této mé núzi, neboť nynie zahynu!“ K němužto hlas s nebes vece: „Petře! A zda mníš, bychť tebe ostal nic, však sem já vždy s tebú, nynie uzříš, neb jest ten blízko, kterýžť tě utěší.“ Přijda zatiem svatý Pavel, podál odtud jsa, uslyšev, že sv. Petr u vězení sedí. Ihned vstav, šel do Antiochie. A přišed k tomu starostě Teofilovi, vece: „Pane, věz, žeť sem rozličného řemesla
