neb mu bieše toho kruch.
Obrátiv se udeři po něm,
jakož ihned pravi o něm,
že chybili se jeho, v zed udeři,
[700] v hrozný kámen podlé dveří
ránu na loket širokú
a dobře na dva hlubokú,
tak, jakž nesnadno oku
když vídati od kterého reku,
[705] také rány kdy vídati,
jako se Jetřichovi přihodilo dáti
v hněvu u velikú zlobu.
Tehdy Lavrin ihned v tu dobu
na Jetřicha se říti
[710] a poče jej převelmi bíti,
toho šlechetného pána.
Jetřich právě [se]text doplněný editorem rozpomena,
že jeho nemóž ohlušiti
a ižádnú sečbú dobyti.
[715] Ihned toho mužíka piedi,
na šermovánie pobiedi.
Lavrin mu povoli toho,
učini Jetřichovi smutka mnoho.
Hilbrant nemože smlčeti,
[720] poče na kněze křičeti:
„Jetřiše, milý pane,
ač se od Lavrinka ta smrt stane,
nemohl bych tebe viec zapomenúti,
žalost i smutek musilť bych mieti,
[725] vídati žalostné časy.
By chtěl s tebú jíti za pasy,
snad by měl lepší kvas.“
Lavrinek mu povoli v ten čas.
Kapitola dvadcátá I.
Hilbrant vece: „Pane, radímť tobě,
[730] přijde liť kterak Lavrin k tobě,
za to velmi prosím tebe,
nepusť jeho viec od sebe.
Tať kápě jemu platna nebude,
vždyť v tom boji ztráty nezbude.“
Kapitoal dvamědcítmá
[735] Jetřich povědě v ty časy:
„By chtěl se mnú jíti za pasy,
tomuť bych já velmi rád,
lépeť by mi se zvedlo snad.“
Jetřich, z Berúna hrdina,
[740] hněváše se na Lavrina.
Lavrin urozomě tomu,
že Jetřich hněviv k tomu,
a chce s ním za pasy jíti,
by jeho mohl kudy dojíti,
[745] povoli mu toho rúče.
Jakž držieše meč svój v ruce,
tak jim ihned vrže preč
i podstúpi jeho pěš.
Kapitola dvadcátá třetí
Tehdy ten Lavrinek ubohý,
[750] stiště Jetřichovi nohy,
že ihned oba v tu dobu,
k zemi udeřista sebú,
až Jetřich nohami bleště,
proto mu se převelmi steště.
[755] Haňba bieše toho reka,
že tak od malého člověka
muši na zemi letěti,
poče se velmi styděti.
Tak ta dva udatná muže
[760] dojidesta oba núze,
tepúce se a tlačiece se,
