daj mi v tom užiti sebe.
Rač mě s životem pustiti,
[825] chciť tvój věrný sluha býti
poddán v službu i v kázanie,
učiň to pro všecky ctné panie.
I s tiem se vším, což koli mám,
se všiem se tobě v službu poddám,
[830] leč buď střiebro, leč buď zlato.“
Jetřich pro hněvy nedba na to,
což koli Lavrinek prosieše,
to všecko nadarmo bieše,
neb se Jetřich velmi hněváše,
[835] ijedné prosby nedbáše.
Dávě, tlače, tepa mnoho,
až se rekóm zželi toho,
kteříž tu přihlédajíc stáchu,
tiť jeho všickni pykáchu,
[840] že má tak žalostnú smrt mieti.
Poče Lavrinek na Dětloba volati
a řka: „Štýrský a nerozpačný reku,
pomoz mi, malému člověku.
Nechajžť toho užívám,
[845] že tvú sestru vlastní za sebú jmám
a u veliké ctnosti jest,
pomoz mi pro všech paní čest.“
Dětleb nepomeškav déle,
učini prošenie cele
[850] a řka: „Jetřiše, šlechetný pane,
cožť prosím, nechajť se stane.
Za toť tebe prosím mnoho,
by mi dal Lavrinka toho.“
Nic Jetřich neodpovědě,
[855] Dětleb tak opět povědě:
„Uslyš mú prosbu k sobě,
učiniž, což libo tobě,
a naplň mi na tom mú vuoli.“
Jetřich jeho nepusti nikoli.
[860] „Prosím tebe pro všechny rytieře
a řka: Toť beru k své vieře,
žeť chci toho zaslúžiti,
rač ho pro mě propustiti.“
Darmo by, což prosi koli,
[865] nepropusti jeho nikoli,
neb tak silně hněviv bieše,
že slyšeti nemožieše,
co jeho Detleb prosieše,
to všechno nadarmo bieše.
[870] Detleb opět vece k němu,
k tomu reku berúnskému,
voláše velmi i prose,
aby hněv pustil mimo se
a řka: „Učiň pro mé zaslúženie,
[875] pusť Lavrinka pro vše panie.“
Hněvě odpovědě hrdina:
„Nedámť nikoli toho Lavrina.
Pros, začkoli chceš jiného,
Lavrinkať nedám, zetě tvého.
[880] Vaše prosba jest daremnie,
což koli mluvíte ke mně.
Učinil mi mnoho žalosti,
zaplatíť mi těžce dosti,
jinakť nemóž zaplatiti,
[885] musíť svój život ztratiti.“
Dětleb se velmi hněváše,
k Jetřichovi takto mluvieše:
„Jetřiše, milý pane mój,
prosím, by mi dal hněv svój.
