vece: „Lavrine, pomsti své žalosti již,
[630] buď tobě odpověděno dnes,
jakž chceš koli, tak to věz.
Pomsti své veliké žalosti
i té přielišné hrdosti.
Žeť sme zahradu zrušili,
[635] to sme rádi učinili.
Pomsti svého velikého násilé.“
Lavrin odpovědě míle:
„Jetřiše, milý pane,
vše, což žádáš, toť se stane.“
[640] I počesta vázati štíty,
Lavrin dospěv, naň se říti,
da berúnskému knězi hroznú ránu,
že mu štít letě na stranu.
Jetřich poče se hněvati,
[645] v Lavrina hrozně rubati.
Tomu malitkému pánu
da mu Jetřich hroznú ránu,
udeři jemu štítu na roh,
že ihned pade vedlé noh.
[650] Jakž koli velmi sečieše,
však jeho dobyti nemožieše
pro jeho dobrú přípravu,
chtieše mu ohlušiti hlavu,
jakož od Hilbranta slyšel bieše,
[655] Lavrinka velmi tepieše
převelmi hrozně mečovú hlavú
v tu korunu zlatú novú.
Zbi mu z helmu všicku korunu,
zkazi na něm krásu onu.
[660] Tepa mečem také rány,
až zvuk bieše na vše strany,
tak tvrdé rány dáváše,
po všem se světě rozléháše,
i po horách ten slyšiechu
[665] hluk nemalý. Ti všichni, ktož tu biechu,
ten zvuk za míli slyšiechu.
Lavrin nevědě, kde by byl,
že jej Jetřich převelmi bil.
Všeho hrdinstva zapomenu,
[670] jide před Jetřichem v stranu.
Tu pak podlé sebe drápě,
dosaže nevídané kápě,
aby se jí mohl přikryti,
by ho Jetřich nemohl viděti.
[675] A jakž jeho koli neviděl,
proto velikú práci jměl.
Velmi hluboké, tvrdé rány,
ty jsú Jetřichovi dány
od Lavrinka, muže toho.
[680] Sta se mu smutka mnoho
od Lavrinka toho mužíka.
Krev z Jetřicha převelmi stříka
skrze jeho oděnie hrdé,
dáváše jemu Lavrinek rány tvrdé.
[685] Když se bieše před ním skryl,
převelmi nemilostivě veň bil.
Kapitola XX.
Vece Jetřich, ten rek:
„A zdali jest jej vzal zmek?“
Tak ten hrdina povědě:
[690] „Kam se poděl, živ nevědě.
Kamo s přede mnú upade,
u malé chvíli jako se propade.
Ach, kterakúť bych chtěl dáti ránu,
bychtě viděl v kterú stranu.“
[695] Na vše strany jmějieše sluch,
neb mu bieše toho kruch.
