tepruv vesel bieše,
[1720] že mužíky všechny vidieše.
Tu se tepruv hra i poče,
když Dětleb mezi ně skoče,
učini široký okol
jako v malých ptácích sokol.
[1725] Srdce mu rostlo v radosti,
nemněl nikdy, by měl dosti.
Tu pomsti všie své žalosti
a ukráti jim jich zlosti.
A zbi jich tu přieliš mnoho,
[1730] až sám nevěděl čísla toho.
Kapitola čtyřidcátá pátá
Lavrin uzře, že lidé zbiti,
ihned se na Dětleba říti
jako malý pták na tura
nebo jako myš na kocúra.
[1735] A když se k němu přibra [s]text doplněný editorem zbraní,
násilně jej velmi rani,
Dětleba, ten malý muž.
Hněváše se převelmi juž
z těch ran Dětlev muž.
[1740] Tehdy krev velmi juž
jako z brava teče, hlúpé tváři,
kdyžto zakolí masaři.
A však měl dobrý meč,
jímž byl be všech bojích bezpeč.
[1745] Jímž sekl helmy i oděnie,
však mu to platno nic nenie.
Lavrina se nechtěl jieti,
nade vše tomu co zdieti,
ano naň běžie z každé strany
[1750] a dávajíc veliké rány.
Jedni szadu, druzí spředu,
tepruv potom mocnější vyjdú.
Mnohem viece nežli prvé přieliš
bieše jich, to jistě slyš.
Kapitola XLVI.
[1755] A když přiběže vše zběř ona,
boj počechu, hra se kona.
Detleb se za se obráti,
rúče jim skokóv ukráti.
Tak jich mnoho přieliš zvráti,
[1760] a však mu to nic neplati.
Když koli zabil jednoho,
sto jich přišlo miesto toho.
Dojide takého hoře,
tisknú jej k samej komoře
[1765] tu, kdežto Hilbrant ležieše.
Ale však již z komory chtieše
a všecky tovaryše s sebú vypravil,
každému meč a oděnie,
obleka se bez meškánie.
[1770] Kromě dřieve než oděnie na sobě jměli,
že by byli škodu vzeli,
neb se Lavrin tam tisknieše,
ty jinochy zbíti chtieše.
Dětleb mu zaskoči dveře,
[1775] s Lavrinem se mužsky spéře
a řka: „Lavrine, nechoď tam,
jáť zde sečby dosti dám.“
Toho se Dětleb bojieše,
že z nich žádný mužíkóv nevidieše,
[1780] kromě kdy by mužíky viděli,
brániti by se jim směli.
Oblečeni všickni biechu,
na Dětleba smutně zřiechu.
Rádi by mu byli pomohli,
[1785] viděti nic nemohli.
