pomoci,
[1855] budúť jich krátcí skoci.
Vizi jich přieliš mnoho,
jižť musím pomoci z toho.
Náma oběma umřieti,
a neb se ctí z hory vyjíti.
Kapitola čtyřidcátá devátá
[1860] Hilbrant ihned vzhóru vstana,
zavola na svého pána
a řka: „U Lavrina prsten jest,
proňž má rozličnú všicku svú čest
i své všecky síly,
[1865] tři se k němu, pane milý.
Daj mu v ruku silnú ránu,
až mu prsten padne na stranu.
Vrziž jej ke mně, milý pane,
tepruvť jeho pýcha stane.
[1870] Náma přibude pomoci,
stanúť Lavrinovi skoci.“
Jetřich vece: „Mistře mój,
uzřím liť jej, budeť tvój.“
Tepruv veň vyskoči Jetřich
[1875] i učini veliký pych.
Jiných pro pych nerodi zbýti,
ihned se na Lavrina říti.
Vojensky se naň tisknú,
však málo vzechu zisku.
[1880] Dětleb velmi vesel bieše,
když Jetřicha s sebú jmějieše.
Stachu mužíkóm jich skoky,
jeden seče, druhý tlačí.
Což koli v Lavrina sečiechu,
[1885] dobyti jeho nemožiechu
ani v život ni v hlavu
pro jeho dobrú přípravu.
Jetřich se velmi rozlíti,
poče oheň s něho jíti
[1890] tak hrozná plamenná záře
jako z výhně od kováře.
S Lavrinkem se mužsky speři,
prudce jeho v ruku udeři,
až mu prsten vyskoči.
[1895] Jakž jej Jetřich náhle zoči,
da jej mistru Hilbrantovi,
sta se škoda Lavrinovi.
Hilbrant poče vesel býti
a řka: „Již jej také mohu bíti.
[1900] Neb vidieše každého mužíka,
Lavrin běže velmi zkřika,
vida nad lidmi takú zhúbu.
I káza trúbiti u vojenskú trúbu
jednomu mužíku, rozkáza jemu,
[1905] káza před horu běžeti mu,
aby trúbil z svého hlasu.
Ihned rúče toho času
přijide pět obróv vskóře,
ti slušiechu všickni k té huoře.
[1910] Poslušni Lavrinka byli,
všickni mu rádi slúžili.
Když obři před horú biechu,
ihned tomu mužíku vecechu:
„Co král Lavrin myslí tiem,
[1915] že nám tak brzo kázal sem?
Které sú to noviny?“
Odpovědě mužík jiný:
„Nám pohřiechu těžce leží,
mnozí zbiti a druzí běžie,
[1920] kam kto móž jedno utéci.“
Král Lavrin obrátil pleci:
„Probóh, móžete li mi co pomoci,
ať stanú těch lidí skoci.
Čiňte jako věrné sluhy,
[1925] pomozte králi z núze i z túhy.“
