nepomeškav déle:
[1360] „Ta zahrada máť nás všech býti,
tiem já vás chci obdařiti,
a k tomu, což v hoře mám,
což ráčíte, toť vám dám.“
Kapitola třidcátá sedmá
Jetřich jemu poděkova
[1365] a řka: „Na tvá lestná slova
nenieť nesnadnější věci,
než se nevěře ostřieci.“
Tak se přemluviti dachu,
do hory se všickni bráchu.
[1370] Když ku prvním vratóm přijedú,
dvanádste panen k nim vyjdú,
ty tak divné biechu krásy,
než kto vídal které časy.
Tak to krásní vrátní biechu,
[1375] Lavrinkovy cti střežiechu.
Ihned neučinivše chvíle
přijechu ty reky míle,
berúnského zvláště pána:
„Tobě čest a chvála dána!“
[1380] Tak pojedú málo dále,
jeden druhému bydlo chvále.
Kapitola třidcátá osmá
Když biechu u druhých dveří,
vrátní tu biechu kteří,
dvanádste paní tu bieše,
[1385] vše se při nich krása stkvieše.
Ihned tu překrásné panie
dachu jim milé vítanie
a řkúc: „Vítaj, pane nade vše krále,
s právem tě vše tváře chválé.“
[1390] Tak minuchu druhá vrata,
všechny chtie zhořeti od zlata.
Když biechu u vrat třetiech,
dvanádste rytieřóv střiehlo jich.
Když za těmi vraty biechu,
[1395] ona se vrata tak stúpichu
ijeden neměl smysla tak mnoho,
kto by mohl znamenati toho,
kudy se ta vrata stiskly,
kterak biechu v horu vešli.
[1400] Vítek vece, ten rek:
„Vězte, žeť jest je udělal zmek.
By to stálo na mé vóli,
neoklamal by nás nikoli.
To, co sem řekl, to chci řéci,
[1405] třeba li se vám všem ztéci.
Když bych sám byl před horú jeden,
věkem by sem kto byl veden.
Počátek nesličný jest,
neb, což pravím, to jest vše lest.“
Kapitola třidcátá IX.
[1410] Odpovědě ten malý kněz:
„To z vás každý dobře věz,
jinak toho nic nesuďte
a beze všie péče buďte.
Toť dnes beru na svú duši,
[1415] svéť viery nad vámi nezruši.
Tuť tepruv rytierstvo pojide,
rozličná se kratochvíl sjide.
Tepruv jim dachu vítanie
páni, rytieři i panie.
[1420] Vzdachu jim drahé klenoty,
zpievajíc rozličné noty
