[1995] ve krvi tu do ostroh stáchu.
Kapitola paddesátá I.
Starý Hilbrant jim rozkáza,
že se každý v jednoho uváza,
i dachu jim o čem bíti,
že jim z hory nelze jíti.
[2000] Tak jakož slyšíme praviece,
sta se divu ještě viece,
že Lavrinka, toho krále,
velmi ostavili u mále.
Všechny jemu lidi zbichu,
[2005] tak té hory dobyli biechu.
Potom Vítek, Volfart také,
zchodiesta kúty všaké.
Učinista tu svój div,
ijeden mužík neosta živ.
[2010] Dětleb odje sestru jemu,
da ji králi bohatému,
jehožto měl chválu i čest.
Neb to pravá pravda jest,
že Lavrinka potom jechu
[2015] a do Berúna s sebú vzechu.
Nemože se Lavrin nikdiež skrýti,
musi jich kajkléřem býti.
Kapitola LII.
Vzechu Lavrina, krále ctného,
proměni se pýcha jeho,
[2020] by všechna krása zbořena,
cožť jest měla hora ona.
Tak se ta hra i dokona
i zboři se pýcha Lavrinova,
že ktož přieliš veliký pych plodí
[2025] a s nevěrú se obchodí,
často jemu potom škodí.
Však nevěra brzo schodí,
nevěře se nelze skrýti,
načas muož tajná býti,
[2030] však jedva někdy vyjde najevo,
lest pronikne, vzejde právo.
Takéž se sta králi tomu,
nevěděl, což jest jměl v domu
od rozličného zlata,
[2035] lidí mnoho, přieliš plata
i předrahého kamenie,
o němž netřeba pravenie.
V ničemž neměl nedostatka,
pro nevěru radost krátká.
[2040] A to se sta jemu,
Lavrinkovi malitkému,
neb kto se na dvě věci tiehne,
ten často jedné nedosiehne.
Takéž on, maje čest nemalú,
[2045] chtěl jim odjieti jich chválu.
To se jemu zle odplati,
pro něž zbožie i čest ztrati.
Jakž jej jechu v tu dobu,
nesa jej pryč s hory s sebú
[2050] do Berúna, ctného města.
Tu tato řeč mluvenie přesta,
a tak jesti konec tomu.
A tak jest konec o Berúnském Jetřichovi.
