Já mám stokrát viece zlata.
Jako ste vy kniežata byli,
ale nectně ste učinili.
Co ste se na tom pomstili,
[430] že ste mi kořenie zrušili
i tvrz i portnu zlatú?
Kterú ste vzeli odplatu?
Tu ste ukázali svú hrdost,
učinil li sem vám kterú žalost.
[435] Proč sta mi neodpověděla
a s tiem do zahrady nepřijela
i pomstila své žalosti,
nečiníce mi té hrdosti?
Tak bysta rytiersky zdála,
[440] bysta právě ctnosti znala,
i podstúpil mě každý sám.
Toť pravím zajisté vám,
že ste nikdy dobří nebyla,
neb ste mi nectně učinila.“
[445] Haně je tak dobrú chvíli,
až by pěší ušel míli.
Kapitola patnádstá
Vece Vítek Vilantóv, ten rek platný,
rytieř ve všech činech nemalý:
„Jetřiše, to dobře slyšíš,
[450] ale nerovně k tomu činíš.
On mluví vší svú myslí i vólí,
před námi stoje na poli,
chtě bráti základy nehodné,
i zdaliť se to, pane, podobné?
[455] Jáť se s ním rúče speřím,
vezma jej za nohy, o zemi jím udeřím.
Kapitola šestnádstá
Tehdy odpovědě ten berúnský kněz:
Vítku, Bóh jest mocný, to věz.
Věz to, Vítku, jak si živ,
[460] že Bóh učinil některý div
i vložil na toho mužíka,
žeť na ny tak hrozně křiká.
By některého udatenstvie na sobě nejměl,
tak by nám mluviti mnoho nesměl.
[465] Vítku, tomu zajisté věř,
že toho ctie lidé i zvěř,
na kohož Bóh svój div vzložil,
jakož nad ním jest uměřil.
Protož poslúchajž mé rady
[470] a nevezmem těžké vady.
Cožť pravím, to dobře slyš,
buď udaten, ale nepřieliš.
Buď velmi udaten k tomu,
nebo Hilbrant nám pravil v domu:
[475] ‚Neb kto chce múdrým mužem slúti,
nechajž řeči mimo se plúti.
Čiň, jako by nemohl slyšeti,
tak čest i chválu budeš jmieti.
A když své násilé zvieš,
[480] leč zle neb dobře, vždy probude,
takť vždy bez hanby bude.“
Vítek se rozhněva z toho,
poče knězi láti mnoho:
„Kto praví, by ty byl vítěz,
[485] ten zle mluví, to každý věz.
Jest hubený, kto tě za reka jměl,
ty by myši rozhněvati nesměl.
Již li se toho mužíka bojíš,
že tak truchle před ním stojíš?
[490] Či neúfáš před ním živ býti,
však nás jeden mohl by tisíc podstúpiti.
Či nemáš naděje u Boze?
Však sedi jako na koze.
Zajisté mohu to mluviti,
[495] jich tisíc mohl bych dobře podstúpiti.“
Řeč dokona Vilantóv
