pán, ani který pod oblaky
by zaplatil jeden kámen,
[1490] jenž v koruně hořieše jako plamen.
Kapitola XL.
Králová neučnini chvíle,
přije ty reky míle,
da jim tak milé vítanie,
jakož slušie každé ctné panie.
[1495] „Nad kniežaty vítaj, knieže,“
tak řkúc, za ruku ho dosěže.
„Seď podlé mne, Jetřiše pane,
komu se kdy taká čest stane,
jako se stalo tobě?.
[1500] Raduji se sama sobě,
že sem tě v té cti poznala,
neb sem mnoho praviec slýchala
tak přemnoho o tvé ctnosti,
že jsi tak ctný král beze lsti.
[1505] Ukazuješ rytierské činy,
rovenť jest nebyl nižádný jiný.
Co se jest kdy přihodilo,
to se tebe nikdy neskrylo.
Zákonť jest každé panie přieti,
[1510] tobě chválu i čest mieti,
dobře s dóstojen toho,
neb si ukázal hrdinstva mnoho.
Zvláště přijev bratra svého,
Dětleba z Štýrsky zmilelého.
[1515] Tuť líbala i objímala,
neb toho předávno hledala,
dobře tisíckrát jeho objemši,
potom jej za ruku ujemši,
káza mu za stuol siesti,
[1520] potom skuoro dachu jiesti.
Což jedno žádáše koli jich vuole,
to vše jmějiechu na stole,
mísy všechny zlaté biechu,
zlatnice, z nichž pitie nosiechu.
[1525] Rozličná se kratochvíl poče.
Lavrin se od nich ihned potoče,
poče se s Krinhultú raditi,
kterak by ty reky mohl zbíti,
a řka: „Raď mi k tomu, paní milá,
[1530] bychme se nad nimi pomstila.
Neb neviem, co zdieti sobě,
což sú mi učinili, pravím tobě.
Nit sú hedbábnú přetrhli
a učinili, co ráčili,
[1535] kořenie sú překrásné zrušili
i róži sú potlačili.
Tu, ješto portna zlatá,
všechna jsú zbořena vrata.
Učinili pýchy dosti,
[1540] však by pomstil byl té žalosti,
by mi nepřetrhli pása,
došli by se mnú byli zlého kvasa.
Vše to od Jetřicha mám,
neboť toho pomstím nebo život dám,
[1545] a od Hilbranta starého
učinil mi mnoho zlého.
By jedno Dětleb nedbal na to,
dal by každý život za to.
Kapitola XLI.
Krinhulta poče jej tresktati mnoho
