zpievajíc rozličné noty
a řkúc: „Jetřiše, chvála i čest,
neb ten nade vše krále jest.“
Lavrinek je poče velmi ctíti,
[1425] neb nelze ijednomu takému býti,
by se jim mohl protiviti,
neb s nimi kterú svádu mieti,
válkú i jinú zlostí,
dali by mu svády dosti.
[1430] Toť bych ijednomu neradil,
aby se kto s nimi svadil,
neb by jich činóv ukáral,
nerad by jim v jich nosy páral.“
Když tu všickni v hoře biechu,
[1435] nejednu rozkoš jmějiechu,
stolice z ryzieho zlata,
jimž jest nebyla příplata,
v nich drahé kamenie ležieše,
tu rekóm seděti bieše.
[1440] Drahé víno dachu píti,
nesnadno lepšiemu býti.
Med i drahé pití pichu,
rozličnú hříčku vediechu.
V druhé stránce v turnej hráchu,
[1445] třetie překrásně zpieváchu,
kamením mecí, chodie za pasy,
až minuchu dlúzí časi,
pokusili síly rekové,
ano všechno bylo hotové.
[1450] Pak pójdú hudúce
a rozličně veseli jsúce.
Potom pojidesta dva hudečky,
majíce tak drahá lučiečky,
ktož by byl jeden ztratil,
[1455] celú zemí by ho nezaplatil.
Což koli jedno chtiechu,
všecko na nich hudiechu,
živ nevědě, kteraký bieše,
každý z nich se radováše.
[1460] Divě se té všie kráse
a řkúc: „V hoře jest tvé veselé,
nemeškajme nic déle.“
Pójdú opět herci jiní,
tak kratochvíl jim činí,
[1465] zpievajíce tak sladkú notu,
povedú se všakú rotú.
Jenž hlas hlasný i překrásný
pějíc každého ptáčka piesni,
až se v hoře rozléháše,
[1470] každý jim slúžiti žádádše.
Všichni malí mužíkové,
potom ihned ti rekové
pójdú tam před se dále,
kdež pokoj samého krále.
[1475] Každý okolo sebe hledí
i uzřechu, naliť sedí
zmilitká, poctivá králová,
vlastnie sestra Dětlebova,
s ní přemnoho krásných paní,
[1480] všecky v jejiem kázaní.
Rúcho z zlata se stkvieše,
zajisté nevědě, kteraké bieše.
ak drahú korunu jmějieše,
jako oheň se svítieše.
[1485] Kamenie se velmi svietí,
což móž svět za najkrašie jmieti
ani král ijeden, taký
pán, ani který pod oblaky
