Tam jim potmě oděnie vrže
a sám svój meč vytrže.
Ihned by hřmot tak veliký,
že ihned mužík všeliký
[1685] vsta ze spanie toho časa,
i dojdú zlého kvasa.
Lavrin se ze spanie zbudi,
zavola na všechny lidi,
velmi křičieše, aby vstali,
[1690] tak dobře velicí i malí.
Lavrin, ten malý králík,
učini tak veliký křik,
že se v hoře rozléháše,
každý k odění chvátáše,
[1695] velmi brzy se oblekú,
všickni přišedše i klekú.
„Což nám kážeš, milý pane,
všeť se po tvé vóli stane.“
To činiechu jemu na chlúbu,
[1700] potom pak trúbichu v trúbu,
že se jich zběže taká moc,
že by tma od nich jako noc.
A všechno lida oděného,
hlediece cti krále svého,
[1705] třidceti tisícóv a neb viece,
všickni mu slúžiti chtiece.
Přiběh každý, sta před ním,
Lavrin káza při milosti jim:
„Učiňte to po mé vóli,
[1710] nejímajte jich nikoli.
Bíte pořád i rytieře,
neboť oni nám nevěřie.
Ač by byli kteří jeti,
mohli bychom od nich škodu vzieti,
[1715] nám by to nebylo k zisku.“
Tak řka, tam se potisknú
na Dětleba do komory,
an sám stojí jako jatý.
Dětleb tepruv vesel bieše,
[1720] že mužíky všechny vidieše.
Tu se tepruv hra i poče,
když Dětleb mezi ně skoče,
učini široký okol
jako v malých ptácích sokol.
[1725] Srdce mu rostlo v radosti,
nemněl nikdy, by měl dosti.
Tu pomsti všie své žalosti
a ukráti jim jich zlosti.
A zbi jich tu přieliš mnoho,
[1730] až sám nevěděl čísla toho.
Kapitola čtyřidcátá pátá
Lavrin uzře, že lidé zbiti,
ihned se na Dětleba říti
jako malý pták na tura
nebo jako myš na kocúra.
[1735] A když se k němu přibra [s]text doplněný editorem zbraní,
násilně jej velmi rani,
Dětleba, ten malý muž.
Hněváše se převelmi juž
z těch ran Dětlev muž.
[1740] Tehdy krev velmi juž
jako z brava teče, hlúpé tváři,
kdyžto zakolí masaři.
A však měl dobrý meč,
jímž byl be všech bojích bezpeč.
[1745] Jímž sekl helmy i oděnie,
však mu to platno nic nenie.
Lavrina se nechtěl jieti,
nade vše tomu co zdieti,
ano naň běžie z každé strany
[1750] a dávajíc veliké rány.
Jedni szadu, druzí spředu,
tepruv potom mocnější vyjdú.
Mnohem viece nežli prvé přieliš
