řekl ta slova sedmkrát, a na lunu měsíčnú, rozkřídliv ruce i noze, vsésti chtěl. A ihned skrze okno do domu upadl a veliký hřmot sebú učinil, zlámav sobě ledví i rámě jako mrtvý ležíše. Tehdy hospodář, jako procítiv ze sna, tázáše, co by to bylo a kterak by upadl. Tehdy ten jistý zloděj odpověděl: „Lstivá slova i řeč mě oklamala a má nemúdrost.“ Nebo ktož lstivého poslúchá, každý ten bude zklamán, ale ktož se jeho vystříhá, tomu blaze.
Najmilejší! Zloděj tento jest ďábel, jenž skrze zlé myšlení v srdci člověčím skrze povolení okna i díry činí hřmot. Ale muž, jenž s svú paní odpočíval, jest dobrý pastýř, jenž k kostelu jest oddán, jenž mezi sebú mají se raditi, kterak by mohli podobně zjednati, aby ďábel skrze paprslek měsíční, totižto skrze milost božskú i pomoc matky boží, z jich srdec vypadl do horúcího pekla. Nebo ďábel jest pravý zloděj, jenž v noci, totižto v hříše, rád by každého duši vydřel. A protož pastýř, farář nebo jiný má bdieti, aby ovec jeho s sebú nepojal na věčné zatracení.
O ženské zlosti
Některaký rytíř, sa man některakého krále, těžce jemu zavinil. Poslal k němu rytíře a přátely své, aby se zaň přimluvili, aby král ráčil jemu svú milost dáti. A tak že jemu těžce milost uprosili pod takovútú úmluvú, aby k dvoru královu pěš i jízden spolu, napoly jda a napoly jeda bez přítrži přijel, a k tomu aby s sebú přivedl najvěrnějšího přítele a kajkléře a najvětšího nepřítele svého. Uslyšav to, velmě se zamúti i jal se mysliti, kterak by to mohl naplniti. Ale jedné noci, když některakého pútníka byl přjal do domu svého, tajně řekl ženě své: „Věru, ženo, že pútník tento veliké peníze nese s sebú. Protož já chci, ač ty radíš, toho pútníka zahubiti a budem peníze mieti.“ Tehdy ona řekla: „Dobrá jest rada, mně se dobře líbí.“ Potom, když všickni zesnuli v domu, na úsvitě ten jistý rytíř vstal, a zbudiv toho pútníka, jíti jemu pryč kázal. A jedno tele z svých telat zabil a v kusy zroubal a vkladl v pytel, a zbudiv svú ženu, dav jí ten pytel, aby někde v kútě schovala, i řekl k ní: „Hlava s rukama i s nohama toho pútníka; vkladl sem v tento pytel. A všecko tělo jeho s droby sem v chlévě pochoval.“ A řekl to ženě své, něco peněz ukázal, jako by je od pútníka pobral. Ale když den bieše přišel, aby se
