králi svému ukázal, vzav na pravo psa a syna svého malého v lóno a ženu svú na levo, k tomu pěkný koník svój malý i jal se jíti. A když k hradu se přibližováše, pravú nohu na chřbet pěkného svého koníka jeda vložil a levú po zemi šel. A tak pěš i jízden na hrad i na králóv dvór všel. Uzřev to král i s těmi, ktož sú při tom stáli, velmě se divíše. I vece jemu král: „Kdež jest přítel tvój najvěrnější?“ Tehdy ten jistý rytíř, vyněv nóž, uřezal psu ucho, jenž křičíše, pryč běže. Po malé chvíli ten rytíř odvolal jej zase, an krvavě vrátil se zase k němu a raduje se jemu. I vece rytíř, ukázav na psa: „Aj, králi i pane mój! Toť přítel mój nejvěrnější, jehož sem s sebú přivedl.“ Tedy král vece: „Kde jest tvój kajkléř?“ A on ukázav na svého malého syna i vece: „Aj, pane i králi! Neníť kajkléře na světě, by mně také utěšení učinil, jako když vidím syna svého, an přede mnú hrá.“ I vece jemu král: „Kde jest nepřítel tvój?“ Tedy ten jistý rytíř nic nemeškav, dal své ženě políček a řka: „Proč ty tak nestydatě zhlédáš na mého pana krále?“ A ona ihned zkřiče velikým hlasem: „Ó zlořečený mordéři, proč mě tepeš? Zda s’ v svém domě ještě žalostivé vraždy neskonal? Slyšte všickni i ty, milý králi, že mój muž pro hubené peníze někakého chudého pútníka v svém domu zamordoval.“ Uslyšav to ten jistý rytíř, opět jí dal záhlavek a řka: „Ó zlořečená ženo, proč křivě vinnu na mě cpáš a se nestydíš!“ Tedy ona z toho rozhněvavši se, přede všemi křikla a řkúc: „Poďte do jeho domu a ukáži vám místo, v němž toho zahubeného pútníka hlavu, nohy i ruce pochoval jest, a ten chlév, v němžto všecko tělo i z droby pochoval jest.“ Uslyšavše to ti jistí, ješto při tom stáli, chtíc toho vzkusiti, jest li pravda, do domu toho jistého rytíře brali se. Ale ta jistá žena předběhši otevřela pivnici, kdežto pytel s telecím masem bíše pochován. Jež brzo odkopavše, vyněli ten jistý pytel. Uzřevše, ano telecí maso, příliš se tomu divíchu. A seznavše múdrost toho rytíře, jemu hodnú chválu vzdali, jež potom [k]text doplněný editorem králi zvláštie milostí byl přivázán.
Najmilejší! Tento rytíř, jenž najvyššího krále milého ztratil, jest každý hříšný, jenž k obdržení pána svého milosti posílá napřed přímluvce k Bohu svaté, jakožto přátely své příbuzné. Ale aby
