a kterak by se jim přihodilo, že by tak dlúho před císařem nebyli. Potom po mnoho dnech ten jistý tesař přijel do domu k své ženě. A ona uzřevši jej, s velikú radostí počestně jej přivítala, a vzhlédši na košili uzřela, ano ještě čísta, jakožto i dříve. I vece: „Buď pochválen milý Buoh, že mezi náma jest pravá milost i víra, jakožto košile tvá okazuje.“ Tedy on k ní vece: „Milá ženo, povímť o tom nětco: Když sem byl u císařova dvora, tedy přišli ke mně tří rytíři, jeden po druhém, a tázali mne, proč by se nezašpinila. A oni po té řeči jevše kamsi, víc jich nevídati.“ Tedy ona vece: „O těch jistých rytířích já tobě chci pověděti něco maličko. Když každý z nich, jeden po druhém, ke mně bez tebe přijel a hlédaje na mně nepodobné věci krásnú řečí i sliby i dary rozličnými, tu sem jich múdře odbyla, jakž sem uměla, a potom zvláště každého v prázdné komoře sem zavřela i do dnešního dne je držím a chovám, dávajíci jim chléb a vodu, aby potom múdři byli i žádné ctné paní aby víc nepokušovali, ale jiných čest se všech strán ohrazovali, jakožto na dobré sluší. Také i koně jich ještě chovám a jim plnú potřebu dávám.“ Uslyšav to tesař, vzradoval se velmi pro víru a ustavičnost své ženy; a ty jisté rytíře propustil, přijem od nich slib pod věrú, aby víc ižádné paní šlechtné nezatrhali. A tak ten jistý tesař s svú věrnú manželkú v pravé víře i lásce až do smrti ostal.
Rozum té řeči
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský, jenž má sien ustaviti, to jest srdce člověčí dobrými mravy ozdobiti, v nížto Pán Buoh s chutí přebývá, jakož Písmo praví o věčné múdrosti: „Rozkoš má jest přebývati s syny člověčími.“ Ale rytíř, to jest Kristus, jenž má krásnú dceru, to jest duši, kterúž bíše dal za tesaře pro jeho múdrost, to jest za dobrého křesťana, jenž ji pojal jako za manželku s košilí čistú, to jest s křesťanskú věrú, bez nížto nelze spasenu býti. A dokudžto člověk přebývá v dobrém životě, tak dlúho víry nepoškvrní. Tří rytíři, jenž přicházejí, aby té duše pokúšeli, jsú pýcha, lakomství a smilstvo. Ty tři rytíře věrná a múdrá duše má zavierati v komoře, to jest v zkrúšení, v svaté zpovědi a v dosti učinění, a za to odplatu vezme od Otce nebeského u věčné radosti.
