Čte se také o jednom člověku jménem Ganterus, jenž žádáše, aby mohl nalézti místo, v němž by měl radost bez smutku, hojnost bez nedostatku, světlo bez temnosti. Protož uda se jemu jednoho dne samému ujíti, jako by jiný za tři dni ušel, až i přijide do jednoho království, tu málo před tím král toho království umřel bíše. Uzřevše jeho knížata a páni tak zpósobeného, ke všemu dobrému podobného, za krále jej sobě volili. Ale on, když bíše tak volen, velmi se radováše. Zatím noc přijide a jeho páni s velikú ctí provodili[…]text doplněný editorem[56]chybějící text A když tam vnide, uzře jedno lože krásné, ale v hlavách uzře lva ukrutného, v nohách draka velikého, na pravé straně nedvěda hněvivého a na levé straně množství škaredých črvóv. I vece ten jistý Ganterus: „Co jest toto? Zda tu mám se radovati a s těmi hovady přebývati?“ Odpověděchu jemu páni i sluhy: „Pane, i ovšem; nebo sú jiní králi na tomto loži léhali a od těchto hovad sešli.“ Tedy on vece : „Všecko mi se jiné dobře líbí, než tohoto lože a těchto hovad velmě se strachuji, protož váš král nechci býti.“
A tak odšed od nich, bral se tak daleko, až i do jednoho království přišel, kdežto také král vnově umřel a s tohoto světa sšel bíše. Uzřevše jej páni i zemené toho království, králem jej volichu. A jakožto i dříve všecko se jemu dobře líbilo a ve všem veliké utěšení kromě lože, na němžto měl odpočívati, uzře, ano plno ostrých břitev a mezi břitvami hadové klúzáchu. I vece, otázav těch, ktož jej bíchu v noci k tomu loži přivedli: „Zda já mám na tomto loži odpočívati?“ Vecechu k němu: „I ovšem, pane, nebo jiní naši králové na tomto loži sú léhali, až sú i zemřeli.“ Tedy on vece: „Všecko jiné mně se dobře líbí kromě tohoto lože prokletého, a proto váš král nechci býti.“
Nazajtří ráno vstav i šel, co by mohl za tři dni jíti. A jda tak, přijde k jedné studnici, nad nížto sedíše některaký stařec. Otáza jeho a řka: „Milý, pověz mi, odkud jdeš a nebo kam jdeš?“ Odpovědě Ganterus: „Nevidě, kam du, a však vím, že trojí věci hledám a nemohu nalézti: najprvé hojnosti bez nedostatku, druhé radosti bez smutku, třetí světla bez temnosti.“ Vece k němu stařec, podav jemu holi, kterúž v ruce držíše: „Vezmi tuto huol a túto cestú jdi, až i hory vysoké dojdeš, a na počátku této hory uzříš jeden řebřík, an má jedno šest stupňóv. Přída tam, vstupiž na ten řebřík a jdi
