měl království jistě obdržeti. Ale čtvrtý, najmlazší a pravý syn, když přistúpil k tělu otce svého, těžce vzdechl a hlasem velikým a žalostivým takto řekl: „Buoh toho nedaj, bych já tělo otce svého živého nebo mrtvého ranil!“ I jal se celovati jeho. Uzřevše to knížata i vešken lid toho království, mládence zdvihše jakožto pravého dědice a pána toho království, na místo otcovo jej posadili, a oni tří všeho duostojenství i vší cti se zbavili.
Najmilejší! Tento král múdrý i bohatý znamenává krále nad králi, totižto Krista, Pána našeho, jenž člověcké přirození zvláštie milostí sobě přitovařišil, kteréžto přirození potom jalo se smilniti, po ložích cizích chodě, milost božskú zavrhlo. Tři syny z cizoložstva porodila, totižto z cizoložstva pohany, židy a kacéře. Z nichžto prvý ranil krále v ruku, když milého našeho Pána Jezukrista naučení pohan zavrhl a své sluhy k němu poslal, rozličnými ranami k smrti jeho ranil. Druhý syn, totižto žid, krále nad králi prostřelil v usta, když řekli: „Poďte, zbíme jeho jazykem.“ Také když sú jej napájeli žlučí a octem. Třetí syn najnevěrnější, totižto kacéř, svrchovaného krále srdce nepřestává prostřelovati najlepším šípem, když bez přestávaní snaží se kacéři šípy svého prokletého učení všecky věrné křesťany, jimžto jest jediné srdce a jediná duše v Jezukristovi, Pánu našem, netoliko prostřeliti, ale jakožto hltaví vlci rozděliti i roztrhnúti. O nichžto David dí: „Zaostřili sú jazyky své jakožto hadové.“ A tudíž: „Připravili sú střely své“, aby prostřelili ve tmě pravého srdce. Ale čtvrtý syn, totižto dobrý křesťan a svatý, v nižádné věci nechce obraniti těla Otce svého, totižto Pána našeho Jezukrista, ale líbá a jej ctí, poslúchá i ostříhá všech božských přikázaní, jeho miluje ze všeho srdce svého, ze vší duše, ze vší mysli, a svého bližního jako sám se. Také bude zdvižen od knížat, totižto od svatých anjelóv a ode všech svatých na stolici Otce svého, totižto do nebeského království.
O zloději
Některaký zloděj do domu některakého bohatého přišel, a všed na střechu, jal se poslúchati, ještě li by kto v domu bděl. Učiv to hospodář toho domu, pošeptav své ženě i řekl: „Otěž mne nadhlas, kterak sme toho zboží,
