Vyhledávání (skrýt)

[Gesta Romanorum]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. III E 48, 148 f. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<22r–22v23r–23v24r–24v25r–25v26r–26v27r–27v28r–28v29r–29v30r–30v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

k němu rytíře a přátely své, aby se zaň přimluvili, aby král ráčil jemu svú milost dáti. A tak že jemu těžce milost uprosili pod takovútú úmluvú, aby k dvoru královu pěš i jízden spolu, napoly jda a napoly jeda bez přítrži přijel, a k tomu aby s sebú přivedl najvěrnějšího přítele a kajkléře a najvětšího nepřítele svého. Uslyšav to, velmě se zamúti i jal se mysliti, kterak by to mohl naplniti. Ale jedné noci, když některakého pútníka byl přjal do domu svého, tajně řekl ženě své: „Věru, ženo, že pútník tento veliké peníze nese s sebú. Protož já chci, ač ty radíš, toho pútníka zahubiti a budem peníze mieti.“ Tehdy ona řekla: „Dobrá jest rada, mně se dobře líbí.“ Potom, když všickni zesnuli v domu, na úsvitě ten jistý rytíř vstal, a zbudiv toho pútníka, jíti jemu pryč kázal. A jedno tele z svých telat zabil a v kusy zroubal a vkladl v pytel, a zbudiv svú ženu, dav jí ten pytel, aby někde v kútě schovala, i řekl k ní: „Hlava s rukama i s nohama toho pútníka; vkladl sem v tento pytel. A všecko tělo jeho s droby sem v chlévě pochoval.“ A řekl to ženě své, něco peněz ukázal, jako by je od pútníka pobral. Ale když den bieše přišel, aby se králi svému ukázal, vzav na pravo psa a syna svého malého v lóno a ženu svú na levo, k tomu pěkný koník svój malý i jal se jíti. A když k hradu se přibližováše, pravú nohu na chřbet pěkného svého koníka jeda vložil a levú po zemi šel. A tak pěš i jízden na hrad i na králóv dvór všel. Uzřev to král i s těmi, ktož sú při tom stáli, velmě se divíše. I vece jemu král: „Kdež jest přítel tvój najvěrnější?“ Tehdy ten jistý rytíř, vyněv nóž, uřezal psu ucho, jenž křičíše, pryč běže. Po malé chvíli ten rytíř odvolal jej zase, an krvavě vrátil se zase k němu a raduje se jemu. I vece rytíř, ukázav na psa: „Aj, králi i pane mój! Toť přítel mój nejvěrnější, jehož sem s sebú přivedl.“ Tedy král vece: „Kde jest tvój kajkléř?“ A on ukázav na svého malého syna i vece: „Aj, pane i králi! Neníť kajkléře na světě, by mně také utěšení učinil, jako když vidím syna svého, an přede mnú hrá.“ I vece jemu král: „Kde jest nepřítel tvój?“ Tedy ten jistý rytíř nic nemeškav, dal své ženě políček a řka: „Proč ty tak nestydatě zhlédáš na mého pana krále?“ A ona ihned zkřiče velikým hlasem: „Ó zlořečený mordéři,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).