se svázaného, s nímžto ihned má odpraven býti na pekelné popravě, však nechce provazóv, hříchóv svých, obřezati, totižto nožem jazyka skrze svatú zpověd. Skrze třetího syna, na jehož oči, na levé i na pravé, voda kapáše, znamená se podobně ten, jenž naučení o radostech rajských i o mukách pekelných v rozumu maje, avšak pro lenost hříchóv svých lože neopustí, ani milostí a žádostí k budúcí odplatě na pravo obrátí ani na levo, aby hříchóv želel, lekna se muk pekelných a věčné strasti. Bože, zbav toho!
Alexander kraloval, jenž panství všeho světa obdržel. Stalo se jednú, že veliký zástup družiny sebral a některé město oblehl, jenž na tom miestě mnoho rytířóv i jiných mnohem viece ztratil beze všeho ranění a úrazu. Ale když tomu velmě se divíše, mistry i také mudrce svolal i řekl jim: „Milí mistři! Kterak to móž býti, že tak vnáhle rytířstvo mé beze všeho úrazu mře?“ Tehdy oni vecechu: „Div není. Jest jeden baziliškus nebo ostrovid, však lépe jest řéci morovid, že zrakem moří, na zdi tohoto města, jehož zrakem rytíři mrú nakaženi.“ Vece Alexander: „Kteraký lék proti tomu morovidovi jest?“ Jemuž řekli: „Přečisté a najlepší zrcadlo položeno buď mezi zástupem a mezi zdí, kdež ten morovid přebývá. A když ten morovid v zrcadlo vezří, obrazu jeho zrak k němu se obrátí a ihned umře.“ A tak, jakž to učinil, města dobyl.
Najmilejší! Týmž obyčejem svrchovaný lék zdvižení nebo pýchy jest znamení vlastní křehkosti. Nebo když pýchu člověk zajisté neváže, cností pohynuje. Ale když znamená svú křehkost i marnost, jako v zrcadlo sám k sobě přijda, odkud přišel a kam jde a kteraký potom bude; a tak znamenaje svój nedostatek, zažene pýchu i umrtví.
O cizoložství
Některaký rytíř bíše, jenž mějíše hrad tvrdý i pěkný, na němž dva čápy se hnízdíšta; a pod hradem bíše studnice čistá, v nížto čápy obyčejně se kúpášta. Přihodilo se, že samička
