se jemu, totižto že jeden z lehkého řádu votrhaný na voze podlé něho byl počtěn. Také podlé Krista, Pána našeho, když je na kříži trpěl, byl pověšen jeden lotr přezlý, jenž se jemu až do smrti porúhal. Druhá příkořizna nebo zámutek byla, že sluha jeho jej políčkoval i zášijky jemu dával. Takež Židé Kristovi učinili řkúce: „Prorokuj nám, Kriste, kto jest, jenž tě tepe?“ Třetí příkořizna nebo zámutek, že každý všecka hanění mohl jemu řéci. Takež Židé Jezukristovi hanění, posmívaní mluvili a řkúce: „Jestli Syn boží, stup s kříže a uvěříme tobě.“
O smrti Alexandrově, když hrob jeho bieše zlatý, mnozí z mudrcóv k němu přišli a mluvili. Z nichžto jeden řekl: „Alexander z zlata činil poklad, ale ne obrtlivě z pokladu zlato učiní.“ Jiný řekl: „Včera Alexandrovi nestačil vešken svět, dnes dosti má na dvú nebo na třech loktech země.“ Třetí řekl: „Včera Alexander lidu panováše, dnes lid panuje jemu.“ Čtvrtý řekl: „Včera Alexander od smrti mohl mnohé zprostiti, tedť dnes nemóž sám sebe zprostiti.“ Pátý řekl: „Včera Alexander tlačil zemi, dnes jej země tlačí.“ Šestý řekl: „Včera Alexandra všickni se bojíchu, dnes jeho v mrzkost mají.“ Sedmý řekl: „Včera Alexander mnoho měl přátel, dnes ižádného.“ Osmý řekl: „Včera Alexander vedl po sobě zástup, dnes od zástupu k hrobu provozen jest.“
Najmilejší! Tento Alexander móž řečen býti každý bohatý a mocný tohoto světa, jenž pracuje velikú snažností v světských věcech a minulých více než o své duši, jenž v hříších tápá až do uší. Ale mistři, jenž k tomu hrobu přivedeni, sú učedlníci a vykladači svatého Písma, jenž praví: „Bohatí tohoto světa činí sobě z zlata zemského poklad, ale po smrti zase poklad, ale ne zlato.“ A také vešken svět nemóž stačiti lakomému. Neb čímž více má, tím více žádá. Také bohatý na zemi lidem panuje, ale po smrti netoliko lidé, ale z země červové i žáby jemu panují, neb všecko zlato jeho shní. Také dokudž živ jest, mnoho má přátel, ale po smrti všickni od něho jdú a samého tam nechají. Také dokud živ jest bohatý, móž mnoho s
