Ale maršálek, uslyšav to, lekl se a zavolav svých tří najmilejších přátel, v něž úfáše, tieže na nich, kterak by měl pověděti, když stane před císařem. Řekl jemu první přítel: „Příteli, já jdu s tebú až do východu domu.“ Druhý řekl: „Já jdu až do vrat s tebú.“ A třetí řekl i slíbil, že „jej chci přivésti až i před císaře a zaň i odpoviedati“. A ihned kázal děvečku v lázni krásně zmýti a mastmi najlepšími zmazati a v drahé rúcho ji obléci, aby ižádná poškvrna na ní neostala ani se ukázala. A tiem ten jistý maršálek, přišed před císaře, prošel.
Najmilejší! Císař tento jest Ježíš Kristus, Syn Boha živého. Ale dcera jest jeho čistá duše, k obrazu, ku podobenství božímu stvořená. Maršálek jest tělo, skrze něžto duše častokrát bývá bídna i hubena. Poslové před císařem sú rozličné nemoci, jenž volají duši, když na smrt nemocna jest. Ale prvý přítel jest a jsú skutkové člověčí, jenž vedú jej do východu smrti. Druhý přítel sú synové i jiní přítelé, jenž vedú jeho až do vrat hrobu. Třetí přítel jeho jsú dobří a světí skutkové, totižto čistota, pokora, almužna, půst, jenž jej vedú před najvyššího císaře a maží jej a myjí jej, odpovídají zaň, až jemu milost i uprosí. Protož snažme se, abychom se od hříchóv obmývali skrze pokání a potom věčného života došli.
O súdcí
Bieše některaký císař, jenž bieše ustavil za zákon, aby pod těžkú pokutú každý súdce spravedlivě súdil. Přihodilo se, že některaký súdce, dary sa utlačen, křivý súd vydal. Císař, když to uslyšal, přikázal sluhám svým, aby jej odřeli, aby viec křivého súdu nevydával, a kóži jeho na tom místě, kdežto súdce měl sedati, kázal přibiti, aby každý súdce, lekna se toho, pomyslil na to, aby víc křivého súdu nevydával. A tak se jest stalo.
Najmilejší! Tento císař jest Pán Ježíš Kristus, jenž ten zákon spravedlivý vydal skrze Davida a řka: „Spravedlivě suďte, synové lidští!“ Súdce, jenž zle súdíte, jest každý člověk, jenž má se sám súditi, co učinil, a kterak mnoho a kolikrát proti Pánu Bohu zavinil.
