bližního podlé přikázaní božského.“ Co čtvrté bieše psáno: „Měl sem.“ Pověz mi, co s’ měl? Odpověz dobrý křesťan: „Bídný život. Nebo v hříše počat sem, v přirozeném hříše narozen sem, z mrzké věci stvořen sem.“ Co páté bíše psáno: „Vzal sem.“ Pověz mi, co s’ vzal? Odpověz dobrý křesťan: „Zajisté křest svatý, a učiněn sem rytíř Jezukristuov.“ Co šesté bieše psáno: „Ztratil sem.“ Pověz mi, co s’ ztratil? „Skrze boží milost všecky mé hříchy skrze svatú zpověd i svaté pokání.“ Co sedmé bíše psáno: […]text doplněný editorem[7]chybějící text „Povolení i přivolení i vuoli svú Bohu.“ Jakož svatý Řehoř praví: „Veliká milost i dobrota božská, jenž zde treskce člověka, aby na věky nezahynul.“ A zjednáme li srdce své i duši svú podlé tohoto písma, bez pochybení život sobě obdržíme. Daj to, Bože! Amen.
Také se čte o některakém knížeti, jenž když vší mocí svú nemohl odolati nepřátelóm, ani jich přemoci mohl, učinil chytrost. Zamyslil útok a hrady své špihoval pokrmy i opustil; v nichžto také mnoho kádí vína plných nakaženého skrze sémě jedné zeliny nepřátelóm ostavil, takže ktožkoli z toho vína se napil, ihned by usnul. Nebo věděl své nepřátely lačny i žíznivy, a že by víno s radostí brali. Jakož se je to i stalo. Ihned jakž sú to víno pili, jako napoly zesnuli. Na něž dřéve řečený kníže navrátiv se, všecky své nepřátely zahubil.
Najmilejší! Túto chytrostí ďábel mnohé přemáhá, jenž když vidí, že jich nemóž přemoci, zamyslí tak, jako by nebyl, a to pod dobrú nadějí přízni, dokudž se tělesnú milostí nebo hříchem neopojí. A když se zpijí, tehdy navrátí se s sedmi horšími ďábly, že zhubí, ač brzo z boží pomocí neprocítí.
O třech synech
Král některaký bieše, jenž měl tři syny. Tehdy když měl umřéti, prvorozenému synu dal dědictví, druhému synu dal poklad svój, třetímu synu dal prsten svój najdražší, jenž dražší byl než všecko to, což jest dal dvěma. Dal dva prsteny, každému jeden, ale ne tak drahé. Kakžkoli prstenové byli sú též formy i téhož zpósobu, ale ne též moci. Stalo se jest po smrti otcově,
