O příbězích Bořivojových a o Svatoplukových
Léta Božího tisícého sto a sedmého měsíce máje Svatopluk, syn Otuov, bratra Vratislavova, někdejšího krále českého, měl jest knížetství české. A Bořivoj, druhorozený syn Vratislavuov, bral se jest do Polsky, z Čech vyhnán jsa. Za nímžto bratr jeho třetí Soběslav s mnohými pány a šlechtici zemskými bral se jest preč z české země. Bořivoj pak s Polsky vzdvihl se jest k Jindřichovi, čtvrtému římskému králi, do Sas i žaloval jemu své příhody i křivdu, co se jemu stalo. A s tím prosil jest císařovy pomoci, aby navrácen mohl býti v své místo, slibuje veliké peníze císařovi dáti. Král pak poslal jest jednoho pána z svých pánuov do Čech, přikazuje Svatoplukovi, aby ihned před ním stál, jenžto ihned shromáždiv zástup lidí, až právě k lesu k tomu městečku Chlumek s ním jest jel. A tak svolav pány a šlechtice své, poručil jest jim bratra svého bez sebe a jej na svém místě ustanovil a s tím s některými nemnohými před krále Jindřicha bral se jest. Jehožto ihned král jíti kázal a ty, ješto s ním přijeli, poručil jest Bořivojovi a Bořivoje jim, aby jeho s sebú do Prahy přivedli a Království české navrátili a jeho ve všem jako pána svého poslúchali. Jenžto z Bořivojem, vracujíc se podlé přikázaní králova, třetí den přijeli sú k hradu Donínu. A to když Ota zvěděl, bratr Svatoplukuov, sjednav rytieřstvo své z šesti zástupy lidí oděného, vjev v noci na hory na úsvitě, oblehl jest hrad Donín. To zvěděv Bořivoj skrze jednoho člověka, kterýž z zástupu Otova byl jemu to pověděl, s svými, jakž jest mohl, tak jest preč utekl. Zatiem Svatopluk, učiniv králi přísahu, že jemu deset tisícuov hřiven stříbra chce dáti a zpraviti, z vězení byl jest propuštěn svobodně, s nímžto král některé své čeledíny poslal jest do Čech, aby ty jisté peníze, ješto slíbil dáti, ihned vzali. Kterýžto Svatopluk do Prahy vrátiv se, bratra svého Otíka v těch penězích poslal jest,
