měl jest, jakož potom bude pověděno.
Na onoho místo Uněslava vstúpil jest byl syn jeho po něm Křesomysl. Títo všickní pokojně zemi českú zpravovali sú a nižádní skutci jich v kronikách nejsú popsáni, ani mohú nalezeni býti.
Takž pak potom syn Křesomysluov jménem Neklan zpravoval jest zemi, jehožto jméno takto se vykládá: nezaklaný. A to zajisté spravedlivě to jméno vykládá se, neb tak velmi byl strašlivý, že v nižádném boji ani u bitvy nemohl ani chtěl býti, ani také viděti mohl, by se kto před ním bíti měl. Takž pak potom, když vévodú byl Vlastislav, vévoda lučanský, války veliké s Pražany činil a mnohé boje proti nim obdržal, ačkoli z pokolení pražských neb českých kniežat byl, mezi kterýmižto boji poslední tento vypráven bude.
O boji mezi Pražany a Žatečskými
Mezi Lučany a Pražáky na poli, jemužto řiekají Tursko, stal se jest boj ten, i jest také toto znamenati, že také Žatecko u pět krajin rozděleno bylo. První krajina měla své posazení podlé potoka, jemužto řiekají Rymma. Druhá jest měla své posazení i vše mezi s obú stranú Ústie. Třetí okolo potoka, jemužto řiekají Brusinka. Čtvrtá jest Podlesie, jest názváno, posazena jsúci na mezi té řeky, ješto jí Arze řiekají. Prostřed pak jich byla jest pátá, Lúka řiekají, překrásná v opatrnosti a k užitku velmi plodná. A tak od skutku své jméno jest vzala, nebo česky lúka, latině pratumcizojazyčný text se jmenuje, totižto utěšené opatření. Proněžto té jisté vlasti lidé, dřéve nežli Žatec udělán byl, jmenovali sú lučanští lidé.
Nad těmi lidmi byl jest vévoda Vlastislav, muž bojovný velmi a v radách mezi lstivých. Ten jest
