sebú boj veliký, a každý z nich vítězný žádaje býti, druh na druha obořil se. Proněžto boj byl veliký tak, že s obú stranú mnoho jich bylo zbito. Ale však s jedné stranny více jich padalo rytieřuov zbitých, totiž z Fridrichovy strany. Takž pak ten jistý Fridrik byl jest přemožen s svými lidmi a naposledy i jat. Král Jan v tom boji, rytieřem byv, mnoho skutkuov vítězských učinil jest, síly nelituje a svú sílu, moc ukazuje. Byl jest také jal v tom boji král Jan jednoho Rakušana jménem Jindřicha, bratra Fridrikova, vévodu rakúského. A tak Ludvík s pomocí krále Janovú boj jest obdržal. Slíbil jest tento jistý Ludvík byl králi Janovi pro takovú pomoc, jenžto jemu učinil, bramburské markrabství dáti u manství, jenžto po smrti Voldmarově, jenžto bez dětí umřel, prázdné bylo a naň spadlo. A slíbil byl jemu dáti také a prodati města tato za peníze: Aldemburk, Cvikov a Kamenici, tak jako v zástavě to míti. A ten jistý slib svými listy stvrdil a na to své listy byl dal. Těch všech slibuov jemu ten jistý Ludvík nesplnil jest, jakž byl slíbil. Nebo to jisté markrabství byl jest dal synu svému Ludvíkovi a ta jistá města Míšeňskému, jemuž svú dceru dal a u věně zastavil. Proněžto král Jan s Ludvíkem tiem pro jistú věc s velikú nelibostí rozjel se jest a domuov se vrátil, toho Jindřicha, vévodu rakúského, domuov s sebú veda, jehož jal byl u boji, jehož na Křivoklátě poctivě držal, tu, kdež syn jeho král přebýval.
Kterak mezi králem Janem a Ludvíkem válka velmi veliká se pozdvihla
Když pak toho léta král Jan domuov se vrátil byl, tiem velmi nechuten jsa, že jemu Ludvík toho nesplnil, což byl slíbil. Želel jest toho také, že budyšínské markrabství, města a hrady i to, což k němu přísluší s tú krajinú, od Čech odvráceny byly skrze Otu, markrabí bramburského, jenž byl poručník krále Václavuov. S tím pak
