na Pražském hradě, pro velikú tísken tisknúce se, psotně a ohavně jsú se zdávili. Jiní mrzce a škaredě rozličným činem sú zhynuli. A někteří také z nich utekli a ten jistý Mezek nešlechetný, s málem s některými na běh se oddav, i utekl. Ty noviny když vévoda Oldřich zvěděl, ihned druhý den do Prahy přijel a vévodství české přijal. Potom pak třetí den po přijetí do Prahy, nectných a nevěrných zrádcí Vršovčanóv návodem i radú přinucen, bratru svému Jaromírovi, zapomněv nad ním bratrské milosti, pro nešlechetnú radu těchto zlostníkuov oči vylúpiti kázal. Aby totiž tak od bratra neubezpeče se vévodstvím českým svobodně potom vládl.
O vládnutí Oldřichově, bratra Jaromírova, vévody českého
Léta od narození po tisíci a po druhém téhož jako málo výše jmenováno, když tento jistý Oldřich vévodství české přijal byl, stalo se jest takto: Když jednoho času příhodú s lovu jeli přes jednu ves domuov, viděl jest dívku jednu u studnice, ana rúcho péře, jménem Boženu, jenžto jisté jméno jináč se jmenuje Blažena, nebo Beatrix latině jmenuje se, velmi krásná a ozdobná ve vší lepotě. Tu dievku když opatřil Oldřich, vešken v její žádosti, v jejím milování zapálil se jest, a poslav posly své, ihned jest ji sobě vzal za pravú manželku i urodil z ní syna velmi ušlechtilého, jemužto jméno přezděl Břecislav, kteréž toliko řečěné jest jako zvuk chvály. Nebo chvála jeho i slovutnost až do dnešního dne slovutně zní mezi lidmi.
Léta Božího tisícého třetího tento jistý Oldřich vévoda tyto nevěrný zrádce a nešlechetné mordéře knížat svých Vršovčany všecky mocnější a mohutnější pro jich nešlechetné zrady a pro jich nectná zrazování i pro jich falešné úklady ukrutnú smrtí dal je zhubiti.
O svatých pěti bratří znamenaj dobře
Léta Božího tisícého čtvrtého Benedictus s tovaryšstvem, s Matějem, Janem, s Kristinem
