dokavadž by jemu cele a úplně těch nezpravil peněz. A takž pak z českých pokladuov shromáždil sedm tisícuov hřiven střiebra, poslal jest králi ty peníze, jakž byl slíbil. Bratr pak jeho Otík v ostatečných byl jest ostal pod královú stráží, s tím pak některak utekl, k bratru svému do Čech se jest vrátil.
Léta Božího tisícého sto a osmého žena tohoto jistého Svatopluka syna zatiem jest porodila, jehožto po pěti neděléch Jindřich, říský král, křtil jest jménem Václava, a tak těch peněz ostatek kmotrovi svému v kúpel jest vložil a jemu je odpustil všecko. I prosil jest jeho také Jindřich, římský král, aby s ním proti Uhróm, ješto se jemu protivili mocně, připravě se vtrhl. Kterúžto prozbu Svatopluk rád jest uslyšel a s králem se do Uher vypravil, zemi Vackovi a Mutině, těm vršovským zlostníkóm, k zpravování poručil. A když on s králem u jednoho města leželi, u Pozně, Svatopluk s svými lidmi cožkoli bylo mezi těmi dvěma vodami, Váhú a Dunají, i v tom ve všem okolí, všecko spálil a zkazil. A mnoho špehéřuov uherských zjímav, nosy obřezati a oči vylúpiti jim kázal. Té chvíle tisíc mužuov z uherského vojska již posláni biechu na jeho lidi, Němcuov pravým pobitím jest podstúpil, z nichžto mnoho jest zbito a druhých zjímáno.
Zatiem Bořivoj s Polany nepřátelsky vtrhl byl do země a Vacek strýce jeho Mutina tajně k Svatoplukovi osočil, dávaje jemu věděti to, že jeho návodem Bořivoj vtrhl do země. Z druhé strany zlostník nectný lstivě a nevěrně poslal jednoho rytieře z svých Bořivojovi, dávaje věděti, že Svatopluk jede a s ním boj nazajtří chce míti. Té jisté lži úklad uslyšav Bořivoj, lekl se, zdvihl se té noci do Polsky, zase vrátiv se. Svatopluk myslil sám v sobě, jak by se nad Mutinú pomstil, a tak svolav zemany všecky, s nimižto i Mutina před knížetem byl, nemaje ižádného vtipu o [ničem o]text doplněný editorem[194]doplněno podle PulkR 39vb
